V divizi D2 se závodu v Sedlčanech zúčastnilo celkem deset jezdců. Poprvé se na start této divize postavil Aleš Kubík s naftovým VW Polo, naopak chyběl Lukáš Vávra, který závodil v Německu, a Lukáš Knap. Nutno podotknout, že diváci viděli jednu z nejhezčích finálových jízd této sezóny.

I při počtu deseti aut, nebylo souzeno jet finálovou jízdu Martinovi Gacíkovi. „Byli jsme nadšení z odjezdu na poslední závod mistrovství. Byl jsem i při chuti, ale v první rundě, kdy jsem byl pronásledován Vaškem Cimingou mladším, jsem v předposlední zatáčce postavil auto na dvě kola a zatáčku tak projel. To mě mělo upozornit, že něco dělám blbě, a v tomto úseku jsem měl zvolnit. Ale já, jak jsem starej, tak jsem přilétl do osudné zatáčky a zapomněl jsem, co jsem v této zatáčce vlastně chtěl a raději jsem přidal. Auto šlo panna – orel a jízdu jsem nedokončil. Vašek a Roman Vávra, co jeli za mnou, mi později říkali, že když mě před sebou viděli, tak je zajímalo, jak to dopadne. Ale dopadlo to na kola. :-) Od té doby jsme jen opravovali, padaly nám poloosy a nedojeli jsme vůbec nic. Do finále jsem se ani nedostal. Je to smůla, protože jsem se v celkovém pořadí propadl o příčku dolů, tedy na páté místo, ale takový je sport. Přesto všechno jsem si tyto závody užil, protože lidé okolo mě, ale i lidé z ostatních týmů nám se vším pomáhali a u toho nesměl chybět Rum. Páteční, ale i sobotní posezení, kdy jsem klukům a holkám hrál na kytaru, daly zapomenout na všechny nešvary tohoto víkendu. Chci poděkovat všem pořadatelům, sportovním komisařům, technickým komisařům, soupeřům, zkrátka všem, kdo se na této sezóně podílel. Jsem rád, že jsem u toho mohl být.“

Na devátém místě byla klasifikována Jitka Prokipčáková. „Poslední závod sezóny a mechanici měli hodně práce. V druhém tréninku jsem vletěla do první zatáčky a nějak to neustála, auto jelo po dvou, nevrátilo se, otočilo se přes střechu a dopadlo zpět na kola. Odnesla to obě zrcátka, utržený motor a poškubané plasty. Na opakovaný trénink se nedalo nastoupit, ale do první rozjížďky už jsem nastoupila. Kluci dali auto do kupy. Následkem boudy se poškodil motor a pak jel jen ve vyšších otáčkách. Často jsem jezdila po dvou kolech. Závada se projevila, ráno jsem nenastartovala a druhé rozjížďky nejela. V dalších rozjížďkách auto fungovalo docela dobře, soupeř se do mě opřel, když jsem se snažila udržet sebe i soupeře na trati, při obrovském tahu řízení prasklo a já zastavila až o železnou konstrukci. Auto utrpělo další šrámy na karoserii, a finále už jsem zvládla co to jelo. I po boudě jsem pořád stejně praštěná.:-)“

Osmý skončil Jiří Martínek se svým BMW 316 Compact. „Tak poslední závodní víkend bych hodnotil celkem kladně, i když mi sedlčanská trať příliš nesedí. V trénincích jsem si zvykal na jiné pneumatiky, než co jsme měli na celou sezónu, tak to chvíli trvalo. První opakovaná rozjížďka skončila bohužel hned na startu, kdy to po dvou letech nevydržel diferenciál. Ten vozíme naštěstí druhý, tak jsem po výměně mohl ráno pokračovat. Druhé a třetí rozjížďky se obešly bez větších problémů. Kontakty tam byly ale v rámci mezí. Když nám na finále nakropili, tak jsem věděl, že to pro mě není nic dobrého. Kupodivu auto celkem drželo, tak se i trochu zazávodilo. V cíli z toho bylo sice až osmé místo, ale i tak jsem s výsledkem spokojený.“

Sedmé místo v cíli patřilo Luboši Žambůrkovi. „Poslední závod v Sedlčanech jsem si celkem užil, samozřejmě jsem nečekal zázraky od sériového motoru, ale i tak jsem pár soupeřů potrápil. Ve finále se mi povedl start, ale potom opět začalo zlobit zapalování a propadl jsem se na konečné sedmé místo. Jinak sezónou beru jako velikou zkušenost na příští rok, přes zimu budeme vyvíjet nový motor, aby byl konkurenceschopný, a celé auto projde důkladnou repasí. A budu se těšit s mým týmem na novou sezónu v MMČR 2020. Veliké díky patří mým mechanikům, sponzorům, kamarádům, fanouškům a rodině, co mi celou sezónu byli oporou.“

Na šestém místě protnul sedlčanskou šachovnicovou vlajku Václav Ciminga starší. Tomu patří tato příčka i v celkovém hodnocení šampionátu. „V prvním měřáku jsem auto otočil přes střechu. Chtěl jsem být rychlý, ale přepískl jsem to. Tím se nastartovala série závad. Praskla nám palivová lišta nebo řízení. Na tento závod jsem se moc těšil, ale byl to jeden velký průser. Musím i tak pořadatelům poděkovat za parádní závody. Klukům Honzovi Doleželovi a Martinovi Kalužíkovi, co se celou sezonu starají o moje auto, patří také velký dík. Speciální poděkování patří mé manželce, která mi závody tolerovala, a ještě nám chystala na celý víkend proviant.“

Až na pátém místě skončil letošní suverén Jan Šindelář. Nic to nemění na tom, že se stal mistrem České republiky. „V Sedlčanech šlo o hodně. Měřáky se povedly a já šel do první rundy z druhého místa. Skončil jsem třetí za Kubíkem a Jožinem. Ve druhé jsem to chtěl na skoku zkusit na Kubíka, ale proti byla svodidla. V dalším kole jsem přehnal nájezdovou rychlost na skok a ten jsem absolvoval až dolů po předním nárazníku. Trošku mi zatrnulo a spokojil jsem se s dvojkou. Ve třetí už nemusel startovat Aleš Kubík a já dojel druhý za Jožinem. Ve finále jsem startoval z první řady, já zvolil sjeté šotoliny, ale nakropili nám. V cíli z toho bylo páté místo, přičemž jsem jel asi dvě kola na prázdné přední pneumatice. I to mi stačilo k zisku titulu v divizi D2. Chci poděkovat pořadatelům, za perfektně připravenou trať. Paradox je, že jsem v této sezoně měl jen jeden defekt, a to teď v Sedlčanech. Auto si sám připravuji, i na závody jezdím sám a mám radost, že jsem s tímto způsobem dosáhl na titul.“

Čtvrtý v cíli skončil Václav Ciminga mladší. Pilot Fordu Ka útočil celé finále na třetí místo, ale marně. Ze třetího místa se raduje i celkově. „Závody byly dobrý. Sedlčany nejsou má oblíbená trať, ale ve finále jsem si pěkně zazávodil. Bohužel nedopadlo třetí místo, které jsem moc chtěl, ale i tak to bylo super. Bylo to finále, které mě hodně bavilo. S celkovým třetím místem jsem moc spokojený. Chci moc poděkovat všem, kteří mi celou sezonu pomáhali. Hlavně mechanici Petr Soška a Michal Heim.“

Pojďme na stupně vítězů. Třetí pozici nakonec po velkém boji s Václavem Cimingou uhájil Roman Vávra. „Naposled jsem v Sedlčanech závodil myslím před deseti lety. Trať je technická, ale i rychlá. Organizace byla v pohodě. Mně se dařilo. V trénincích, rundách i finálové jízdě jsem byl spokojený. Ve finále to byl neskutečný boj a vybojovali jsme třetí místo. Jsme spokojení.“

Na druhém místě v cíli skončil Josef Bartoš, který letos skončil na druhém místě celkově. „Závody byly perfektně připravený. Celkově se mi líbilo, jak kropili na střídačku mezi divizemi. Ve finále jsem měl problém s technikou, a to mě posunulo na druhou pozici. Se sezonou jsem spokojený. Děkuji Martinovi Matouškovi, za to, jak se mi na závodech věnoval, taťkovi za parádní převodovku a děkuji také mým mechanikům.“

Přišel, viděl, zvítězil. Tak by se dal nazvat jednorázový start třetího muže českého mistrovství v rallycrossu v divizi Supertouring cars 2000+, Aleše Kubíka. „Po skončení rallycrossové sezony, jsme se rozhodli, že vyrazíme na autocross. Náš vůz disponuje autocrossovými tlumiči, takže předělání nebylo vůbec složité. S autem se mi jelo moc hezky a po vyhraném měřáku, jsme vyhráli i rozjížďky. S tím jsem úplně nepočítal, o to víc mě to potěšilo. Ve finále jsem se dobře trefil do světel, ale hodně jsem prohrabal a v první zatáčce se přede mě dostal Pepa Bartoš. Malinko mi ujel, ale dokázal jsem ho sjet a poté jsem ho v první zatáčce vnitřkem předjel. Auto ztrácelo výkon a jsem rád, že jsem první místo udržel. V D2 je velká konkurence a dobrá úroveň závodů. Děkuji mechanikům za přípravu auta. Co bude příští rok, ukáže čas.

Tomáš Němec

Jazyková korektura: Ivan Tůma

www.autokrosar.cz