Vynikající finiš předvedli v Sedlčanech otec a syn Jánošovi. Tomáš ovládl finále Divize6 a Jakub druhým místem vybojoval první pódium své kariéry. Na pódiu doplnil rodinnou dvojici další Východočech – novobydžovský Milan Purma. Až „bramborová“ medaile pak zbyla na velkého smolaře finálové jízdy Jiřího Matějku.

Deset jezdců dorazilo do Sedlčanské Kotliny bojovat o letošní poslední – sedmý příděl republikových bodů – v Divizi6. Mezi nimi chyběl již jistý šampión Zdeněk Antony, jenž po prodeji svého legendárního rapida startoval v královské kategorii SuperBuggy. Přesto však bylo zaděláno na dramatickou podívanou – vždyť šlo o další konečná republiková pódia. Oba tréninky ovládl jeden z velkých favoritů Milan Purma. Předčasně naopak balil Martin Chytráček a mladoboleslavský pilot vysvětluje příčinu svého kratičkého účinkování. „Hned ve druhém kole úvodního tréninku mi zřejmě odešel píst. Závadu nebylo možné na místě vyřešit. Po zhlédnutí finále mě to mrzelo ještě více. Jeho vývoj by mi totiž dával šanci zabojovat o nejvyšší příčky…“

Úvodní dvě rozjížďky se staly kořistí rakouského závodníka Dominika Senegacnika, tu závěrečnou ovládl rožmitálský Jiří Matějka. Třetí finálovou řadu si vybojoval Radek Stavěl, přidávající své dojmy. „Do Sedlčan jsme se po měsíční pauze hodně těšili. Navíc jsme zde rok nestartovali. Mrzel nás malý počet jezdců v naší divizi, nicméně přesto to slibovalo pěknou podívanou. Osmý tréninkový čas byl docela neúspěchem. Start úvodní rozjížďky mi vyšel, ale v první zatáčce jsem se neměl kudy dostat dopředu a nakonec z toho bylo, po souboji s Honzou Přibylem, sedmé místo. Do neděle jsme šli odhodlaní umístění vylepšit. Ranní rozjížďka se startovala třikrát a já v ní, po předjetí Ronalda Hoffmanna, zaujal čtvrté místo. V předposledním kole mi nicméně praskla poloosa a já dokroužil pátý. Závěrečnou rundu jsem dojel po souboji s Luďkem Dubravským opět pátý.“

Finále pak přineslo strhující podívanou až do samého závěru. Vítězství a zároveň konečné republikové stříbro vybojoval Tomáš Jánoš a tak není divu, že neskrývá spokojenost. „Na sedlčanské závody jsme se těšili jako na všechny ostatní. Tyhle však byly tím náročnější, že rozhodovaly o konečném republikovém pódiu. Já mohl celkově skončit až čtvrtý a bylo tedy potřeba zabojovat. Naposledy jsme závodili v Hollabrunnu a měli jsme tedy dlouhou pauzu. Já se vždy potřebuji trošku rozjezdit a pátý tréninkový čas tedy byl zklamáním. Postupem času se ale vše zlepšovalo, sžil jsem se s autem a přišel na chuť i trati. Úvodní rundu jsem dojel třetí. Nedělní ranní byla startována dvakrát. Poprvé mi klaplo odjet excelentně. Jízda však byla po boudě jednoho ze soupeřů zastavena a opakována. Také po restartu jsem šel do čela, ovšem ve třetím kole jsem hodil boudu já. Za to jsem však úplně nemohl. Kolo předtím totiž Jirka Matějka, jak posléze přiznal, zavadil v oné zatáčce o gumu a posunul jí do cesty. Já jí trefil a katapultovala mě. Mechanici měli tím pádem spoustu práce obě týmová auta zprovoznit. Mákli si pořádně a chci jim moc poděkovat, že nám umožnili závody dokončit. Finále dopadlo, jak dopadlo. Já šel z druhé a Kuba třetí řady, takže moc velké ambice nebyly. Já byl každopádně odhodlán udělat maximum proto, abych dojel před Milanem Purmou a Senegacnikem. Start se mi povedl a pak se mi dařilo každým kolem přibližovat Matějkovi. Toho jsem v předposledním kole předjel a propukla radost největší.“

Radost ještě navýšil Tomášův syn Jakub, který stříbrným počinem vybojoval první pódium své kariéry. „Bylo to zpočátku šílené. Vždyť jsme s tátou oba hodili boudu a jsme strašně vděčni mechanikům, že nám auta pomohli opravit. Nevím, co bychom si bez nich počali. U mého auta byl problém větší kvůli utrženému sání. Já už to skoro vzdával, ale kluci pořád makali a dokázali to. Ve finále jsem tomu však nechtěl brutálně nakládat, abych auto nezničil. Nechal jsem tedy kluky bojovat. Pak se přede mnou pobili a já se protáhl dopředu.“

Dominanci východočeských jezdců podtrhl bronzem Milan Purma. „Pro nás to byl asi trošičku smolný závod. Zpočátku se to odvíjelo parádně, auto fungovalo skvěle a trať i počasí byly úžasné. Trošičku mě zklamal malý počet jezdců v naší divizi, ale holt je to konec sezóny. Rozjížďky se vyvíjely celkem dobře. Pouze ve druhé odnesla lehký kontakt převodovka a my jí museli narychlo vyměnit. Finále pro mě bylo trošku smolné. Je to však sport a se sedlčanským i konečným republikovým bronzem jsem nakonec přece jen spokojen. I když to mohlo být lepší…“

Finálovým smolařem byl Jiří Matějka. Skončil sice čtvrtý, ale dlouho sahal po vítězství. „Měl jsem velkou motivaci. V pátek totiž umřel můj velký kamarád Milan Vlasák, dlouholetý autokrosař, a já jel celý víkend pneumatiky od něj. A chtěl na nich na jeho počest vyhrát. Tréninky mě trošku zklamaly. Ze své jízdy jsem totiž měl dobrý pocit, ovšem časy to nepotvrdily. Během rozjížděk mi však už bylo jasné, že budeme sahat hodně vysoko. Závěrečnou se mi podařilo vyhrát a vybojovat pro finále druhou startovní pozici. Hodně jsem si věřil. Když už to vypadalo hodně dobře a já vedl, spletl jsem si při průjezdu cílem jednoho z kol u signalizace „trojku“ s „dvojkou“. Když jsem tedy už měl za to, že jsem v cíli, najednou se kolem mě prohnal Tomáš Jánoš. Vše mi bohužel docvaklo až ve výjezdu na „Náměstíčko“, kde mě předjeli další jezdci, a já viděl, že nejsou vyvěšeny červené vlajky. V tu chvíli mi docvaklo, že jsem asi hlavním adeptem na blbce roku…“

Za pátým Ronaldem Hoffmannem byl klasifikován Radek Stavěl, popisující svoji cestu k šestému místu. „Finále bylo z mojí strany hodně dobré. Po startu jsem sice byl sedmý, ale ve druhém kole jsem předjel Ronalda Hoffmanna a začal stíhat soupeře přede mnou. V tu chvíli jsem chtěl udělat pro bednu maximum. Po soubojích v dalším kole, kdy jsme s Milanem Purmou a Dominikem Senegacnikem byli vedle sebe, zůstal Dominik stát a já byl prozatím pátý. Když jsem však v nájezdu do posledního kola viděl zpomalit Jirku Matějku, rozhodl jsem se zkusit předjet i Milana Purmu. Ten to však v nájezdu na asfalt vzal kolem Jirky a já je zkusil oba podjet vnitřkem. Jirka mi ale vjel do stopy, já si o něj poškodil tlumič a musel odstoupit. Přes smutný konec beru finálovou jízdu jako svoji nejlepší v kariéře. Chci poděkovat za celou sezónu mému tátovi, protože tomu obětoval spoustu času a sil a neměl to se mnou někdy lehké. Tento týden se ještě ukážeme v Humpolci a pak už začneme chystat auto na příští sezónu. Po té letošní mám do závodů opět chuť a tak v zimě určitě vymyslíme nějaké zlepšení:-).“

Vlastimil Resl