Své první vítězství v Divizi 2 vybojoval v rakouském Hollabrunnu Jan Šindelář. Pilot Fordu Fiesta to přitom po sobotě chtěl takříkajíc „zabalit“. Neděli každopádně zvládl fantasticky a ovládl druhou a třetí rozjížďku i finále. V něm ho na pódiu doprovodili Václav Ciminga a Martin Gacík.

Deset zájemců o letošní šestý – předposlední – příděl republikových bodů dorazilo do rakouského Hollabrunnu v Divizi2. Úvodní trénink ovládl Martin Gacík, ovšem všeobecně rychlejší byl druhý měřák. V něm děčínského pilota odsunula na šesté místo pětice František Líbal, Josef Bartoš, Jan Šindelář, Václav Ciminga a Roman Vávra. Rozjížďky absolvovali jezdci pouze v jedné skupině. Tu sobotní ovládl Václav Ciminga, obě nedělní pak Jan Šindelář. Finálové brány se naopak uzavřely Jitce Prokipčákové a jediná žena ve startovním poli neskrývá rozčarování. „Trať nebyla špatná. Občas to sice šíleně překropili, ale to je holt autokros a člověk si musí poradit i s bahnem. Úvodní rundu jsem nějak objela. V druhé někdo havaroval. Komisaři u výjezdu z depa mávali žlutými vlajkami a jeden měl i šipku do depa. Zamířila jsem tam tedy, načež mi bylo naznačeno, že jízda pokračuje. Tím jsem ztratila dost času. V poslední rundě zase mával komisař v horní zatáčce červenou vlajkou, když kousek přede mnou byla bouda. Stáhla jsem to tedy rovnou do depa. Pak nastalo velké rozčarování, že mi prý pro finálovou účast chyběla potřebná odjetá kola. Stejně jako Jirkovi Martínkovi. Ten dal v úvodní rundě boudu, celou noc se opravovalo, druhou nestihl a závěrečnou jel. Na rozdíl od nás pan Líbal – nic proti němu – odjel v první rundě jen jedno nebo dvě kola, druhou vynechal a v závěrečné dal boudu. Přesto do finále postoupil. Vím, že jezdím pomaleji a kluci mi občas nadělí kolo. Tahle pravidla však nechápu…“

Přes finálovou účast je rozhořčen i Lukáš Vávra. „Hollabrunn stál úplně za prd. Katastrofální organizace. Nechápu, proč trať pořád kropili zrovna před naší divizí. A už vůbec jsem nepochopil svoji finálovou diskvalifikaci. V pondělí mi volali z Autoklubu. Prý to bylo za otočení Josefa Bartoše po zastavení prvního finálového startu, když už bylo máváno červenými vlajkami. Přitom cestu mi zablokoval on, když už jsem stál na místě. Diskvalifikován měl být naopak Josef Bartoš za nesportovní chování, protože mi vyhrožoval…“

Nadšením nehýří ani Roman Vávra. „Trať v Hollabrunnu je podle mě úzká, malá a nebezpečná. Na rozdíl třeba od širokého Bousova tady jedeš furt kolem mantinelů. Po prvním finálovém startu jsem dostal ránu na kolo. To způsobilo ohnutí spojovačky. Před restartem jsme nestihli nic odhalit ani vyměnit. Vytahovalo mě to tedy pořád ven, dvakrát jsem naboural a bojoval sám se sebou. S výsledkem jsem nespokojen…“

Mladoboleslavský Josef Bartoš také neodjížděl od našich jižních sousedů v nejlepší náladě. „Trať byla super a závody by se mi líbily až na finále. Po jeho startu mě Lukáš Vávra narval do ostatních aut stylem, že mám celé auto pomlácené. Když se mi podařilo vyjet ze zatáčky, v té další mi jí nasadil znovu přímo na řidičovi dveře. Absolutně nechápu, jak mohou takového člověka pustit na trať. Pak ještě pomohl na boudu Cimingovi staršímu a jízda byla zastavena. Já do opakované nastoupil, ale s ohnutými rameny a každým kolem jinam. Ve třetím kole mi vylétl z ramena kulový čep a to znamenalo odstoupení. Před Sedlčanami máme o práci na autě postaráno…“

Ze svého prvního letošního vítězství se naopak mohl radovat Jan Šindelář. „V sobotu jsem to viděl docela bledě. Během úvodní rundy jsem dostal ránu na řízení, jezdil po svazích po dvou kolech a chtěl nakládat a jet domů. Večer bylo o práci postaráno. Modlil jsem se, aby v noci pršelo. Déšť mi zachránil život. Neděle už byla bezproblémová, vyšla mi volba pneumatik a vyhrál jsem obě zbývající rozjížďky i finále.“

Stříbro obsadil opavský Václav Ciminga. „Trať se mi moc líbila a vyhovovala mi. Sobotní rundu jsem vyhrál. Nedělní ranní jsem vedl zhruba s desetisekundovým náskokem. Pak se mi však povolilo plynové lanko a já jel poslední dvě kola jen na jedničku. To na hrabalkách v oranici po nočním dešti moc nešlo a následoval propad na druhou pozici. Vše jsme opravili a finále dopadlo, jak dopadlo. Každopádně ve mně zůstává hořká pachuť kvůli některým incidentům během finále i po jeho skončení. Doufám, že se vše vyřeší.“

Na bronzovém stupínku stanul Martin Gacík. „Trať byla nádherná a závody super. Moc mi to vyhovovalo. Úvodní trénink jsem vyhrál a ve druhém klesl na šesté místo. Třetí místo po rozjížďkách znamenalo první řadu pro finále. Po jeho prvním startu však přišla rána na zadek auta, které bylo zkráceno. Do restartu nebylo možno to opravit. Zadní nárazník se mi tak opíral o kolo, takže nefungovaly zadní tlumiče. Vypadalo to asi tak, jako bych tahal ruční brzdu. Každopádně s výsledkem jsem spokojen.“

Vlastimil Resl