Do Vilkyčiai přijelo v divizi Superbuggy celkem 26 jezdců. České barvy hájilo celkem sedm jezdců. Tři z nich však nepostoupili do finálové jízdy. Vladislav Štětina, který zůstal v semifinále za první šikanou s uraženým zadním kolem, Jakub Kubíček a Martin Hrubý. Jakub Kubíček se rázem propadl z celkového druhého místa, na místo čtvrté.

Rakovnický pilot nám řekne, co se přihodilo. „Hned po závodu v Lotyšsku se jel další evropský závod v sousední Litvě, kde jsme bohužel neuspěli. Začalo to sraženou pneu v prvním měřáku, což znamenalo až dvanáctý čas. Pak jsem ale dobře zajel a druhý měřák vyhrál. Celkově jsem byl druhý.
V první rozjížďce jsem byl diskvalifikován za nesportovní předjetí, když jsem se snažil předjet Wielyho Alberse. Otevřel mi zatáčku, já to pustil pod něj a on to na poslední chvíli otočil zpátky do stopy, aby ubránil pozici. Došlo ke kontaktu, zůstal jsem v něm zapíchnutý a odjížděl až čtvrtý, pak jsem ale pár aut předjel a vyhrál. Podle ředitele závodu to bylo údajně nesportovní, ale kdo by si chtěl před sebou přetočit auto a zůstat tam stát, když chce jet na vítězství, to nevím…

V neděli jsem musel zabrat, ale zároveň obě rozjížďky dojet. Povedlo se mi je dokončit v obou případech na třetí pozici, což by ještě nebylo tak špatné.. Pak ale přišlo semifinále, kde jsem chtěl jet hlavně na jistotu, dostat se do finále a tam až teprve začít více riskovat a urvat nějaké body. Startoval jsem z druhé řady společně s Vláďou Štětinou. Před námi stál Stubbe, Bartoš a Jordák.
Hned po startu nastala řetězová reakce, když Stubbe zavíral Bartoše a ten zase Radka Jordáka, který se odrazil od svodidel, nechtěně trefil mě a já Vláďu… Situace podobná jako když hodíte strike v bowlingu. Roztočil jsem se a doufal, že mě netrefí ještě ti za mnou.  Když jsem se rozjel, zjistil jsem, že zavěšení pravého předního kola to odneslo natolik, že auto bylo naprosto neovladatelné a já tak bohužel neměl šanci jet rychle a hlavně tak, abych se dostal do finále. Tím naše šance na úspěch vyhasly.
Snad si tenhle víkend spravíme chuť na domácím mistráku v Přerově. Za perfektní přípravu auta moc děkuji celému svému týmu, za nejlepší podporu vděčím své milované Kristýnce a také děkuji všem svým fanouškům, že mi drželi palce!

Martin Hrubý dobře naměřil, po rozjížďkách byl devátý, ale po semifinále bylo vše jinak „Taktický plán pro trénink jsem promyslel do posledního detailu. Na to, až mi Jarda dostatečně poodjede, jsem čekal tak dlouho a vytrvale, až mě předjel Harrie a byl tu první Van der Průšvih. Takže si říkám, no dám si aspoň pár metrů, abych něco viděl, a v tom už letěl ostré kolo Roman Keřka a předjel mě taky. Aha, tak tady jsem teda solidně za diváka, no tak jsem si zkusil udělat prostor aspoň na jedno měřené kolo, a to naštěstí klaplo. Moje divácké pojetí měřeného tréninku mě nekompromisně poslalo do první řady a byl jsem moc spokojen. V rundách jsem se celý víkend potýkal se špatnými starty. Když už jsem pochopil, kdy mám na zdejším povrchu zařadit, abych neprohrabal nebo nezadusil, tak mi s bliknutím zelených světel nezazvonil budík a byl jsem zase o řadu zpátky. Deváté místo po rundách mě poslalo do krásné druhé semifinálové řady. Start semifinále nevyšel špatně, ale v další zatáčce jsem nechal pootevřeno a Grencis toho okamžitě využil. Byl jsem však stále na pozici zajišťující postup. V poslední zatáčce jsem už nechtěl nic riskovat a chtěl jsem si dojet do vysněného finále. Bohužel proti tomu byla vzniklá situace mezi Grencisem a Bartelenem, při které Mike zůstal přetočený ve svodidlech a já neměl kam… Celou situaci korunoval ultimátně předjížděcí Bart Jan Bla Bla Blauw, který našel skulinku na mé střeše a citlivě se protáhl mezi mojí zadní kamerou a krytem motoru…“

Na desátém místě skončil Mike Bartelen, osmý byl Justs Grencis a osmé místo v cíli získal Jaroslav Hošek.  Se svým výsledkem je nestor autocrossu spokojený. „Já vždycky zajedu trénink tak, že startuju v první a nejvíc obsazené rozjížďce, kde jsou nejrychlejší jezdci. Auto bylo bez problémů, jen jsem laboroval s převodem. Byl jsem přesvědčený, že musím mít rychlejší čtyřku. Vyměnili jsme převodovku, zjistili, že to není potřeba, tak jsme zase tu vyndanou převodovku vrátili.  Rozjížďkami jsem bez problémů projel a v semifinále skončil na pátém místě. Ve finále to dalo osmé místo. Jsem moc rád.“

Sedmý skončil Radek Jordák. Jeho auto od počátku finále nejelo, jak mělo, a ještě ho postihl defekt.

Na šestém místě skončil Roman Keřka. „Byl jsem zde poprvé, dal jsem si dvakrát warm up, ale i tak jsem v měřáku skončil až šestnáctý. Trať se mi líbila, ale dlouho mi trvalo, než jsem si na ni zvyknul. Do první rozjížďky jsem startoval ze třetí řady a dojel šestý. Ve druhé rozjížďce jsem měl problém s převodovkou. Po kontaktu se Schwinenem jsme měnili ramena a přední a zadní poloosu. Ve třetí rundě jsem byl čtvrtý a v semifinálové jízdě také.  Ve finále jsem po kontaktech jezdil sedmý, ale pak se přetočil Grencis a já dojel na šestém místě. S tímto výsledkem jsem moc spokojený. Na závěr musím pochválit špičkovou organizaci a příjemné pořadatele.“

Na páté pozici skončil Bart Jan Blaauw, čtvrtý Ervins Grencis a třetí místo pro sebe urval Petr Bartoš. „S výsledkem jsem nadmíru spokojený. Nejsem však spokojený s tím, jak pracuju v autě. Lepší se to, auto je úžasný, ale je to ve mně. Ještě nemáme tak dobré trakční vlastnosti, ale krůček po krůčku to zlepšujeme. Těším se do Přerova, kde budeme především testovat, a na další Evropu do Matschenbergu.“

Na druhém místě skončil Thomas Anacleto a z vítězství se radoval potřetí v řadě Bernd Stubbe. „V Litvě bylo opravdu pěkně. Pořadatelé odvedli skvělou práci a já jsem měl velmi pěkné souboje s Thomasem Anacletem. Ve finále jsem poté nejlépe odstartoval a vyhrál stylem start-cíl. Máme za sebou skvělé dva víkendu a odjíždíme domů s velkým počtem bodů.“

Tomáš Němec

www.autokrosar.cz