Suverénem republikového šampionátu Divize6 se letos stal Zdeněk Antony. Pilot jediné zadokolky ve startovním poli ovládl vyjma toho úvodního humpoleckého finále všech dalších závodů a v Hollabrunnu si s předstihem zajistil mistrovský titul. Valtického jezdce na pódiu doprovodili Luděk Dubravský a Milan Purma.

Třináct aktérů dorazilo do rakouského Hollabrunnu bojovat o letošní šestý příděl republikových a zónových bodů v Divizi6. Úvodní trénink ovládl lídr průběžné klasifikace Zdeněk Antony, kterého ve druhém překonali Tomáš Jánoš a Dominik Senegacnik. Rozjížďky absolvovali aktéři rozděleni do dvou skupin. Z vítězství se jednou radovali Luděk Dubravský a Jakub Jánoš, dvakrát pak Dominik Senegacnik a Zdeněk Antony. Pro posledně jmenovaného znamenalo prvních devět víkendových bodů definitivu mistrovského titulu. Není tudíž divu, že má důvod ke spokojenosti. „Hollabrunn je domácí tratí, takže dorazilo hodně známých, kamarádů a sponzorů. Chtěl jsem tedy dojet co nejlépe. Zároveň jsem si však byl vědom, že k jistotě mistrovského titulu mi stačí dokončit rozjížďky do pátého místa. Jel jsem proto tak, abych nehavaroval a něco se nestalo s autem. Menší krizovečka nastala ve druhé rundě. Po mé menší chybičce se pode mě dostal Tomáš Jánoš, zaklínili jsme se a ani jeden z nás nemohl tam ani zpět. Chvilku trvalo, než jsme se z toho dostali a mohli pokračovat. Závěrečnou rundu jsem však vyhrál a zajistil si titul. Před pěti lety jsem říkal, že chci naučit rapida jezdit, naučit se s ním jezdit a získat titul. To se za obrovské podpory rodiny a sponzorů nyní podařilo.“

Jedno místo chybělo k postupu do finále Ronaldu Hoffmannovi. „Trápení pokračovalo i v Rakousku. Auto neposlouchá a ztrácí výkon anebo je špatný mezičlánek – sedačka – volant:-). Snad něco vymyslíme do Sedlčan.“

Finálové brány se zavřely i Radku Stavělovi. „Do Hollabrunnu jsem jel závodit poprvé. Tudíž jsme nevěděli, co od sebe čekat. Cestou na závody jsme chytli dvě pěkné bouřky. Přijeli jsme na čas a přejímku stihli v pohodě. Ještě v pátek nastal problém, jelikož jsem si doma zapomněl závodní boty. Tímto chci poděkovat Ronaldovi Hoffmannovi za půjčení jeho starších bot. Trať se mi každopádně hned v tréninku zalíbila. Přesto to dalo až jedenáctý čas. Úvodní rozjížďka byla velmi rychlá. Já byl šestý a to bylo na postup do finále málo. Neděli jsem začal perfektním startem. Pak jsem však doplatil na svoji chybu a psal opět „šestku“. Do závěrečné jízdy jsem nastoupil s cílem být co nejvíce vepředu a pokusit se o zázrak. Ten nenastal a po souboji s Ronnym Hoffmannem to dalo „pětku“. Stačilo to jen na dvanácté místo, takže konec. Časy některých kol a jízd nicméně byly velmi dobré. Uvidíme v Sedlčanech, kde chci zabojovat o celkovou desítku. Chci poděkovat otci, kterému jsem se za víkend postaral o spoustu práce. Servis byl opět špičkový:-).“

Také ve finále prokázal svoji letošní dominanci Zdeněk Antony a rozloučil se s rapidem tím nejlepším možným způsobem. „Finále už jsem si užíval. Závodili jsme s Luďou Dubravským a soupeřům poodjeli, takže super. Rapid zítra odjíždí k novému majiteli. Já se už v Sedlčanech svezu v divizi SuperBuggy s bugynou, půjčenou od Petra Turka. Pokud nebudu mít obě ruce levé, rád bych s ní absolvoval příští rok kompletní republikový šampionát.“

Valtickému pilotovi zdatně konkuroval stříbrný Luděk Dubravský. „Hollabrunn jsem jel poprvé. Trať se mi líbila. Jen je dost úzká a tak neskýtá moc možností k předjíždění. Během tréninků jsem se s ní seznamoval a s pátým časem byl spokojen. Start úvodní rozjížďky jsem ulil. Pětivteřinová penalizace znamenala pokles z druhého na čtvrté místo. Start druhé rundy se mi z druhé řady docela povedl. Na trati, mokré po nočním dešti, jsem jezdil třetí. Když se v jedné zatáčce postrkali Zdeněk Antony s Tomášem Jánošem, já je objel a vyhrál. Závěrečnou rundu jsem dojel druhý po pěkném souboji se Zdendou Antonym. Finálový start se mi moc nepovedl. Ve druhé zatáčce se mi však povedlo podjet Senegacnika a pak už dojet za Zdendou druhý. S výsledkem jsem spokojen. Po třech nevydařených závodech je pro nás vzpruhou. Chci poděkovat všem, kteří nás podpořili.“

Jako třetí projel cílem Jakub Jánoš. Ten byl však následně sportovními komisaři odsunut na desátou pozici. „V Hollabrunnu se mi dařilo už loni, kdy jsem tam startoval poprvé. Letos tomu nebylo jinak. Začal jsem čtvrtým tréninkovým časem a úvodní rozjížďku vyhrál. Ta druhá byla v neděli ráno po dešti hodně mokrá a naklouzaná. Navíc mi chvíli vařil motor, takže jsem jel opatrněji a psal „pětku“. Závěrečná runda už zase byla lepší. Finále bylo plné kontaktů. Cílem jsem sice projel třetí, ale poté mě sportovní komisaři odsunuli na desáté místo za nějaká ťuknutí s Milanem Purmou. On bouchnul do mě a já mu to oplatil. To je autokros. Posoudili to takhle a nedá se nic dělat. Jedeme dál.“

Na bronzovém stupínku tak stanul novobydžovský Milan Purma. „Do Hollabrunnu jsem se těšil. Od začátku to však nevycházelo podle mých představ. Úvodní měřák jsme jeli na mokru. Před druhým jsem se těšil na již oschlou trať. Objevil se však problém na převodovce a já pořádně nenaměřil. Šesté místo nicméně stačilo na poslední místo v první řadě do první rozjížďky. Po zásahu na převodovce bylo auto funkční a i dobře odstartovalo. Za první zatáčkou mě ale přetočil Stefan Wolfsgruber a já odjížděl poslední a tak jsem i dojel. Do nedělní ranní rundy jsem po vytrvalém nočním dešti startoval z poslední lajny. Podařilo se mi probojovat na čtvrté místo a posunout se do druhé řady v závěrečné rundě. Ta dopadla uspokojivě a psal jsem „dvojku“. Následná kontrola auta však odhalila únik oleje z převodovky, do které udělalo ložisko díru. Byla nutná její výměna. Po finálovém startu z třetí řady se mi podařilo propracovat až na čtvrtou pozici. Po diskvalifikaci Jakuba Jánoše, který jel hodně nečistě vůči mně i Dominikovi Senegacnikovi, z toho nakonec byl posun na bronzovou příčku.“

Čtvrtý skončil Dominik Senegacnik, pátý Martin Kopena a šestý Tomáš Jánoš. Svoji cestu k sedmému místu popisuje rožmitálský Jiří Matějka. „Narovinu říkám, že po znechucení z dosavadního průběhu sezóny se mi už do Rakouska ani nechtělo. Nakonec jsem však přihlášku poslal a ve středu se rozhodl, že pojedu. Paradoxně to hned v prvních dvou rozjížďkách dalo solidní druhá místa. Závěrečnou jsem dokonce vedl. Pak mi však prasklo lebro. K mému zklamání stačily dvě „dvojky“ jen na třetí finálovou řadu. Start se mi sice povedl výborně, ale po klasické strkanici následoval pokles dozadu. Dobrá nebyla volba starých gum. Čekal jsem totiž suchou trať. Před námi však kvůli nehodě přerušili jízdu Divize2 a nakropení jsme tak schytali my…“

Osmý a jako poslední s plným počtem sedmi finálových kol skončil mladoboleslavský Martin Chytráček. „Hollabrunn hodnotím rozpačitě. Zpočátku jsem se bál, že na úzké trati nebude kde předjíždět. Postupem času se mi však podařilo pár míst vytipovat a ke konci už to bylo lepší. Na této trati byl ohromně znát rozdíl pneumatik michelin oproti fedimám. Prakticky vše rozhodla závěrečná rozjížďka. Jezdil jsem druhý, ale pak mi praskl kloub na poloose. To se mě stává pouze při jízdě na michelinech. Následoval propad do poslední řady. Pro jistotu jsem obul fedimy. Ty však vůbec nefungovaly a moc na nich vymýšlet nešlo. Pokud chci jezdit do první pětky, holt budu muset sázet na micheliny.“

Vlastimil Resl