V divizi Superbuggy přijelo do Maggiory třicet osm jezdců. Chyběl pouze Thomas Anacleto, který dal přednost startu ve Fordu Fiesta R5 ve francouzském šampionátu v rally. Poslední podnik si nenechalo ujít devět českých jezdců.

Až na třicátém místě skončil Jaroslav Hošek a zde jsou jeho dojmy. „Leta letoucí je zde vše špatně. Opět se mi nepovedl trénink. Když už to vypadalo, že to bude dobrý, přilétl Ital a odneslo to řízení. V rundách jsem startoval zezadu a to je špatně. Moje auto je neporuchový, ale teď jsme měli nějaké problémy, například s dodávkou paliva, tak ho máme rozebraný a připravujeme ho na Sedlčany. Je mi líto Oty, jak to dopadlo. Faul to dle mého názoru nebyl.“

Naopak David Horák skončil po rozjížďkách devátý, ale na startu semifinále chyběl. „Poslední podnik ME v Maggioře patří k těm nejlepším v rámci celého mistrovství. První měřený trénink se mi moc nevydařil. Ve druhém už to bylo lepší. V první rozjížďce jsem celkem pohodlně dojel na druhém místě. Ve druhé rozjížďce jsem po skvělém startu nezvládl nájezd do první zatáčky a nechal se vyvézt. Na to doplatil Zdeněk Antony, který se neměl kudy protáhnout. Skončil jsem třetí.
Po druhém a třetím místě to dávalo druhou řadu semifinále. Ve třetí rozjížďce mi už tedy o moc nešlo. Mohl jsem spíše ztratit než získat. Ještě když jsem najížděl do třetí rozjížďky se nevědělo, kdo jak pojede. Byly tam nějaké protesty a tak. Měl jsem obutou tvrdou směs pneu, což fungovalo skvěle na startu, ale pak už to bylo horší. Začal jsem se propadat startovním polem
a v předposledním kole jsem udělal fatální chybu. Zavadil jsem o břeh a zůstal stát napříč tratě. Pak přišla rána a konec v dobře rozjetém závodě.“

Ze semifinálové jízdy se neprokousal v rundách sedmnáctý Petr Bartoš. Ten byl Wielym Albersem natlačen na mez a hodně poničil svůj speciál.

Jakub Kubíček dlouho semifinálovou jízdu vedl, ale nakonec musel vzdát kvůli rozbité převodovce. „Poslední evropský závod pro nás nedopadl nejlépe, ale s ohledem na kompletní sezónu a celkové páté místo, které jsme z loňska obhájili, jsme celkem spokojeni. Naše ambice sice byly vyšší, ale v Itálii nám bohužel nebylo přáno. Průběh závodu byl na výsledky uspokojující, jednou třetí a dvakrát druhý v rozjížďkách. Na techniku už to bylo horší. Během soboty jsme vyměnili „pár“ věcí, které nefungovaly podle představ. V neděli už auto fungovalo, jak mělo. Jak říkám, jedna trojka a dvě dvojky v rundách, to by šlo. Pak ale přišlo semifinále a start z první lajny z venkovní pozice… Říkal jsem si, že vyjet z první zatáčky třetí a vyhnout se kontaktům bude velký úspěch. Vedle mě navíc stál Radek Jordák s turbem a rychlý Francouz Schwinnen. Můj start byl ale raketový a k mému úžasu jsem se ocitl v prvním vinglu na prvním místě. Tak jsem začal ujíždět a ujíždět. Jel jsem si spokojeně a v klidu, nikým nerušený, na prvním místě. Do konce semifinále zbývala dvě kola a pak se to stalo. Vyjíždím ze zatáčky, řadím dvojku, po chvilce trojku a najednou ŘACH! Převodovka nezařadila a už tam nešlo dát vůbec nic. Auto jen setrvačností dojelo do zadní zatáčky. Zbývalo přesně 1 a čtvrt kola do cíle. Taková smůla, ale bohužel i to je autocross a když není štěstí, není ten chtěný úspěch. Příčina: rozletěl se přesuvník na molekuly. Jak jsem ale řekl na začátku, v letošní evropské sezóně se nám podařilo udržet a znovu získat pátou pozici a i té si ceníme. Příští rok ale budeme silnější a budeme atakovat nejvyšší příčky! Moc děkuji celé své rodině – týmu za přípravu auta a obrovskou podporu, všem sponzorům a fanouškům také za podporu!! Díky moc!!“

Naopak Roman Keřka a Vladislav Štětina postoupili na pátých pozicích v semifinále. Martin Hrubý a Zdenek Antony na místech třetích. Radek Jordák své semifinále vyhrál. Ve finálové jízdě patřilo desáté místo Zdenkovi Antonymu, který se po startu úžasně dostal na třetí pozici. Pak ale jeho vůz řekl stop.

Devátý byl klasifikován Roman Keřka, který jezdil pátý, ale atak Oliviho ho poslal do kotrmelců. „Maggiora pro nás začala už pátečním představováním jezdců ve městě. To byl od pořadatelů skvělý krok a moc se mi to líbilo. Dodá to závodům parádní atmosféru. V měřácích jsme zkoušeli nějaké nové věci, ale neosvědčily se a na rundy jsme ty původní vraceli zpět. V první rundě mi praskl unašeč a upadlo mi přední kolo. Ve druhé jsem startoval ze třetí řady a dojel jsem čtvrtý. Nakonec vyloučili Bartelena a bral jsem trojku. V poslední rundě jsem dojel druhý. Do semifinále jsem startoval z druhé řady a dojel pátý. Ve finále jsem si také držel pátou pozici, ale Olivi mě vyhnal na mez a já udělal několik salt. Byla to bouda po deseti letech. Naposledy jsem se kutálel v Bausce 2009. Auto opravujeme a Sedlčany jedeme.“

Na osmé pozici skončil Igor Kern, který tímto výsledkem překvapil, sedmý byl Vladislav Štětina, šestý Martin Hrubý „Trénink mě poslal do vysněné první řady, z které mě hned po startu vystřelil Verberk, který do mě na „100 kilometrů“ dlouhé rovince zatočil. Dvě dvojky z následujících rozjížděk mě vrátily do hry o slušnou startovní pozici pro semifinále. To se povedlo a byl jsem najednou ve finále bok po boku s těmi nejlepšími. Celý víkend jsem se však trápil se starty. Inovovaný HRN program nefungoval úplně spolehlivě, což vyvrcholilo právě ve finále. Svou startovní proceduru jsem zahájil v okamžiku, kdy všichni už projížděli první zatáčkou. Nakonec jsem finále jezdil za Romanem Keřkou, na kterého jsem se snažil útočit a posouvat své brzdné body stále dál a dál. V jednom z průjezdů už to bylo moc a pro jistotu jsme přistáli v břehu oba dva, čehož využil Olivi. Ten následně zaútočil i na Romana, kterého dost nevybíravě uklidil. Za celou evropskou sezónu bych chtěl moc poděkovat Alfa Racingu a také všem českým fanouškům, kteří nám na mnoha zahraničních tratích připravili takřka domácí podmínky! Díky!“

Jako pátý byl klasifikovaný Marco Olivi, čtvrtý Ervins Grencis a třetí Radek Jordák. „Do Maggiory jsme přijížděli s tím, že musíme porazit Ervinse, abychom udrželi druhé místo celkově. Po měřácích jsem byl třetí, což dalo první řadu a vybíral jsem si. Všechny tři rundy se mi podařilo vyhrát. Celkově jsem skončil druhý a bral devět bodů.  V semifinále jsem byl s Kubou, ale start nebyl optimální. Bohužel mu odešla skříň, takže jsem semifinále vyhrál. Ve finále jsem startoval se Stubbem a Tafanim z první řady. Po startu jsme byli před první zatáčkou ve stejné úrovni, ale já věděl, že pokud chci být druhý celkově, musím se vyhnout jakémukoli kontaktu. Proto jsem šel do brzd a hlídal si za mnou jedoucího Ervinse, který pro ránu nejde daleko. Z první zatáčky jsem vyjížděl třetí a touto pozici jsem si hlídal až do cíle. Pro nás to je fantastický výsledek a chci moc poděkovat celému týmu Alfa Racing za úžasnou sezonu a bezchybnou přípravu speciálu. Mé velké díky také patří Davidovi Komárkovi a jeho společnosti Komvet za nejlepší Turbomotor s velkým T.“

Na druhém místě skončil Florent Tafani, který s loňským vozem Radka Jordáka rychle našel společnou řeč. Z vítězství se letos poosmé radoval Bernd Stubbe. Ten kromě Matschenbergu vyhrál všechny závody a je právem král evropského autocrossu. „Víkend v Maggioře byl skvělý, vyhrál jsem vše, co se dalo a byl to nejlepší víkend. V pátek jsme jeli s našimi speciály přes Maggioru, což byl skvělý tah od pořadatele a byl to cool zážitek.“

Vozy Alfa Racing i letos sbíraly cenné vavříny. Pár vět jsem prohodil s Ladislavem Hanákem: „Málo kdy bývám nespokojený. Rezervy tam byly, přál jsem si několik věcí jinak. Ale jo, v globálu jsem spokojený. V superbuggy máme kompletní stupně vítězů a úspěch je i fakt, že z devíti pódiových umístění je pět aut od nás z dílny.“

Tomáš Němec

Jazyková korektura: Ivan Tůma

www.autokrosar.cz