„Mám to teď před Vánoci náročné na obci. Vše zdražili – odpady, energie, tak kolem toho lítám,“ začíná naše povídání v restauraci Parťákova hasičárna dlouholetý autokrosař a již rok také starosta obce Písková Lhota na Mladoboleslavsku Jiří Bret. A já se ho ptám, jestli ho tato funkce baví. „Jasně. Samozřejmě je to práce s lidmi, to znáš, ne? Obec se rozrůstá, spadá pod nás i Zámostí dole a dohromady máme dvanáctset obyvatel,“ usmívá se Jirka a přecházíme k autokrosu.
Jak hodnotíš uplynulou sezonu?
„S výsledkem jsem určitě spokojen, i když nám k němu asi pomohly nějaké výpadky soupeřů. Ty však mohou potkat každého. To je prostě motorsport. Jinak auto fungovalo naprosto bez problémů, takže když se výsledek nepodařil, pokazil to jen jezdec (smích).“
Který závod se ti líbil nejvíce?
„Asi Poříčí nad Sázavou, přestože jsem byl až čtvrtý. Tak nějak se mi tam však jelo nejlépe. Bonusem pochopitelně je tradičně krásně nachystaná trať a bohatý doprovodný program. To člověka baví celý víkend. Hned kousíček za Poříčím jsou Sedlčany. Tam udělali obrovský pokrok. Libor Pospíšil zajišťuje, aby trať byla TOP připravená, a skvělý je i doprovodný program. Letos tam byl silák, holky, které závodí, Martin Macík, večer zábava. To bylo naprosto srovnatelné s Poříčím, které je trošku lepší jen díky nabitější startovní listině, jelikož se tam jede i Zóna Střední Evropy. Jinak stavím oba tyto podniky na stejnou úroveň.“
Můžeš představit tvůj tým?
„Šéfmechanikem týmu je můj táta, který konstruuje všechna moje auta od začátku kariéry. Také všechny motory jsou jeho dílo. Pravidelně s námi jezdí Zoubek (Jiří Solfronk). Svoji přezdívku získal, protože nemá přední zuby. Moje holky mu chtěly objednat náhradní na nějakém čínském Wishi asi za osmdesát korun i s montáží, ale on se bojí, že to nebude držet (smích). Často nás doprovází Vašek Hrošek, který sice ještě nebyl dvakrát v televizi, ale jinak zvládne všechno (úsměv). Časově je trochu handicapován v létě na žních a na podzim na orbách, kdy musí bojovat na poli. Vždy se ale snaží zajistit si u ZS Bukovno volno.“
Jaká letos byla konkurence v kategorii TouringAutocross?
„No tak, Marcel Dlesk, několikanásobný šampion, samozřejmě jede perfektně a má špičkovou techniku. Takže největším favoritem je on. Hodně silné auto má také Honza Brožek a bojoval o titul až do dolnobousovského závodu, kde mu odešel motor a tím sezonu předčasně ukončil. Počítat se však musí se všemi startujícími.“
Stíhal jsi sledovat i další divize a máš v nich nějaké oblíbence?
„Hodně fandím klukům Vaculíkovým, a pokud opět pojede Boris Dakar, budu fandit i jemu. V SuperBuggy dále fandím Liborovi Paulovi, jehož tým v depu stává vedle nás a dělají největší bordel z celého závodiště (smích). V divizi Touring1600 je to Martin Kopena z Halouskovic týmu, to jsou kluci od nás. Sleduji také RacerBuggy. Vyložené favority tam nemám, ale líbí se mi, že ty děti bojují. Naopak se mi občas nelíbí styl boje některých tatínků (úsměv).“
Divizi RacerBuggy160 jezdila v nedávné minulosti také tvoje dcera Barbora. Neplánujete návrat k závodění?
„Báře doděláváme Citigo. Autokros s ním může jezdit až od patnácti let a je jí teprve jedenáct. Začneme tedy asi nějakými slalomy a dětským rallycrossem, který se jezdí v Sedlčanech.“
Jsi znám také coby jeden z organizátorů mnoha různých akcí pro autokrosaře i mimo autokrosové tratě. Podílíš se i na blížícím se hokejovém utkání, které přivítají v sobotu 13. ledna 2024 od 11:30 Sedlčany?
„Tuto akci sice neorganizuji, ale jsem manažerem autokrosového týmu. Ten se opět utká s rallycrossovým, doplněným o soutěžáky. Nastoupit by za ně měli Roman Kresta a Štěpán Vojtěch.“
A můžeš přiblížit autokrosovou soupisku?
„V bráně bude tradiční opora a mechanik týmu Škoda Motorsport Roman Polák. Defenzivu bude tvrdit obránce jak blázen Milan Purma. Hodně dobrý hokejista je Lukáš Musil z naší divize. Máme také Vénu Kindla, který donedávna hrál závodně za HK Lev Slaný, dalším hokejistou je Tomáš Vejmola. Škoda, že nám letos bude kvůli zranění chybět velká opora Jirka Tlustý, který odehrál 446 zápasů v NHL za Carolina Hurricanes, Toronto Maple Leafs, Winnipeg Jets a New Jersey Devils. Naopak chybět nebude trenér a největší persona týmu Tomáš Němec. Diváci jsou samozřejmě vítáni a doufám, že dorazí v hojném počtu (úsměv).“
Pojďme zpět k autokrosu? Co plánuješ pro příští sezonu?
„Vše se bude odvíjet od toho, jestli se opravdu uskuteční mezinárodní pohár pro naši divizi, který by se měl jet v rámci evropských podniků v Seelowě, Nové Pace, Matschenbergu a Nyirádu a také při zónovém závodě v Molče. Pokud se pojede, bude naši prioritou a jeli bychom ho kompletní. Sice nám k tomu ještě chybí nějaké peníze, ale věřím, že je seženeme. Asi by to znamenalo vynechání některých republikových podniků. V určitých momentech by to při absolvování obou seriálů totiž znamenalo závodit tři víkendy v řadě a to pro mě asi není reálné časově zvládnout.“
Čím tě „Evropa“ láká?
„Chci si prostě zkusit, jestli na to ještě mám (úsměv). Hlavně si myslím, že cestovní vozy do Evropy patří a tímto chceme organizátory tohoto seriálu trochu podpořit.“
Vlastimil Resl, www.autokrosar.cz
Do Sedlčan jsme odjížděli v dobré náladě, ale s tím že tamní trať nepatří mezi moje oblíbené. Páteční cesta bez problémů. Vyrazili jsme ve složení děda, Zub, MimiTeri a já. Vašek bojoval s podzimní orbou a fasádou na baráku, takže jeho vytížení se zábavou jménem autocross tentokráte neslučovalo.
Administrativní a technické přejímky v pohodě a pak jsme se vydali na obhlídku tratě. Tady je potřeba smeknout a troufnu si říct, že takto upravené Sedlčany jsem ještě nikdy neviděl a směle to mohlo konkurovat za mě nejlepším podnikům v Poříčí a Humpolci. V podvečer jsem vyrazil s MimiTeri na potok na ryby a večer jsme trošku oslavili poslední závod sezony. Obojí se vydařilo, takže všechno fajn.
Sobotní trénink čtvrté místo, což asi odpovídá tomu, kde se pohybuju. Rozjížďky postupně tak nějak všechno kolem třetí příčky, takže ok. Na start finále to dalo čtvrté místo a druhou řadu.
Kdybych řekl, že jsem se před finále nemrknul na body v celkovém hodnocení, tak bych kecal. Takže jsem chtěl hlavně dojet a zbytečně nejančit. Navíc jsme před třetí rozjížďkou zjistili prasklé výfukové svody, které se nedali opravit na místě, takže i z toho důvodu žádná divočina. Čtvrté místo po startu OK, ale bohužel pak jsem se dostal k jedné ze dvou kaněk celého závodu v Sedlčanech. Prach, tma. Že se mě obecně nechce jít do moc velkého rizika to se ví, ale musel jsem za klukama prakticky hned odlevit a ptal jsem se táty na vysílačce, zda tam někdo nestojí, protože nebylo vidět fakt nic a byla by to rána veliká na té cílové rovince.
V dalším z kol jsem z asfaltového výjezdu nahoru viděl, že kluci přede mnou měli nějakou kolizi, takže zbytek už jsem jen dokroužil na hyenu na druhém místě. Celkově mě to dalo na třetí místo v MMČR, což je na naše podmínky skvělé. A ta druhá kaňka? Ten samej prach, že neviděl nikdo nic na cílové rovince finále Superbuggy. Zbytečně jsme z půlky ani my diváci neviděli famózní finále. Vím, že většina z nás jezdců tu čerstvě nakropenou trať nemá ráda, ale tohle bylo prostě škoda. Myslím, že to pořadatelé ví a příště už si to pohlídají.
Závěrem Sedlčanského zhodnocení chci moc poděkovat do Sedlčan za skvěle uspořádaný podnik. Takto by to myslím mělo být a to lidi na autocross přitáhne. Perfektní pořadatelská činnost ve všech ohledech, skvělí moderátoři a to i ten kluk z rallycrossu (což teda kdo mě zná ví , že nerad říkám😊), doprovodný program a akce jak večer tak přes den. Zvláštní uznání zaslouží Libor Pospíšil a naprosto skvěle připravená a upravovaná trať. Nové, velmi povedené a důstojné stupně vítězů také potěšili... Jestli se bude letos volit nejlepší závod, tak u mě budou Sedlčany aspirantem na výhru!
Díky Všem za podporu a fandění a uvidíme se v sezoně 2024!
Jiří Bret
Bret motorsport
Stejně jako v divizích bugin, také ve všech třech kategoriích cestovních vozů se bude o titulech rozhodovat až na závěrečném podniku v Sedlčanech. A především v divizích TouringAutocross a Touring1600 je situace pořádně zamotaná a adeptů na nejvyšší příčku vždy hned pět.
Do čela divize TouringAutocross postoupil dolnobousovským vítězstvím Marcel Dlesk. „Na koľko to je posledný republikový závod, tak sa samozrejme tešíme, aj keď zrovna sedlčanská trať nepatrí k mojím obľúbeným, radi si prídeme zazávodiť. Taktiku nemáme vymyslenú žiadnu. Vždy sa snažím závodiť férovo a vydať zo seba maximum. Keď naša technika – Fábia – nesklame, väčšinou je výsledok pre nás krásny, za čo vďačím aj mojím skvelým mechanikom. Titul mistra sme získali v posledných rokoch trikrát.
Na začiatku sezony sem sa do toho nehrnul, ale keď sa naša šanca naskytla štvrtý krát, prečo nie znova. Ale ide hlavne o to si užiť krásny, závodný víkend s mojou rodinou, priateľmi a našimi fanúšikmi,“ přibližuje své priority úřadující šampion, jehož nejbližším pronásledovatelem je Dušan Horčička. „Do Sedlčan jedeme bez šance reálně bojovat o titul. Tu jsme bohužel nechali v Dolním Bousově. Není to v našich rukách, ztráta je příliš velká. Vlastně ani přesně nevím, kolik bodů tratíme (čtrnáct, pozn. autora). Jisté je, že jen velká smůla týmu Marcela Dleska by nás vrátila do hry. Což nikomu nepřejeme.
Sedlčanská trať patří k mým oblíbeným a tak se alespoň popereme o vítězství v závodě. Přes zimu zapracujeme na spolehlivosti komponentů, které nás letos trápily a připravily o desítky bodů. Těším se na další sezonu a doufám v početnější konkurenci než letos.“ Ve hře teoreticky zůstává také starosta obce Písková Lhota na Mladoboleslavsku Jiří Bret. „Moje šance na titul je nicméně tak malá a teoretická, že už teoretičtější být nemůže (smích). Nechci si kazit poslední závod sezony nějakými nervy a počítáním. Pojedu si svoje, budu se tím bavit a ono to prostě nějak dopadne. Všechny do Sedlčan zvu, protože má být hezké počasí, je připraven i fajn doprovodný program a závody budou určitě napínavé.“
Teoretickou šanci na zisk titulu by ještě měl také vítěz podniků v Humpolci a Poříčí nad Sázavou Jan Brožek. Ten se však v Sedlčanech nepředstaví. „Nulový dolnobousovský zisk naše mistrovské šance dostal do oblasti teorie. Všichni soupeři před námi by nesměli dokončit ani trénink, což je naprosto nereálné. Rozhodli jsme se tedy tuto sezonu ukončit a plně se chystat na tu nadcházející.“
Také novopacký Lukáš Musil si nedělá mistrovské iluze, ale do Sedlčanské kotliny dorazí. „S titulem vůbec nepočítám. Zaměřím se na co nejlepší sedlčanský výsledek a pokud by se podařilo vybojovat konečný republikový bronz, byl by náš tým naprosto spokojen. Jedeme si však především zazávodit, podpořit svojí účastí skvělé sedlčanské pořadatele a doufáme v hojnou diváckou účast.“
Nejblíže k titulu v divizi Touring1600 má Tomáš Jánoš. „Sezona se zatím vyvíjí úplně luxusně a nemůžu si téměř na nic stěžovat. Jediným nepovedeným závodem byl můj oblíbený Přerov. Zde mi již během rozjížděk odcházel motor a do finále jsme nastupovali s tím, že výsledek nebude úplně valný a odkroužím alespoň jedno kolo.
Náladu nám zlepšilo vítězství syna Kuby. V Sedlčanech se může stát cokoliv. Auto máme připravené a potřebujeme, aby nám přálo štěstí,“ doufá východočeský pilot, jehož nejbližším pronásledovatelem je úřadující šampion Luděk Dubravský. „Do Sedlčan se těšíme, protože je to poslední závod sezony, i když to bude boj od začátku do konce. Na první místo ztrácíme šestnáct bodů, ale přesto se nevzdáváme a budeme bojovat do posledního kola. Celý víkend bude tím emotivnější, jelikož se tímto závodem rozloučíme s naší závodní Fabií.“
Bronzovou příčku drží Denis Pytela. „Se sezonou zatím moc spokojen nejsem. Provázely nás technické problémy, když třeba v novopackém finále nám při vychytání velké díry upadlo levé přední kolo, a v Přerově nám poškození převodovky a brzdného systému znemožnilo jet na plný výkon. V Poříčí nad Sázavou jsem pro změnu chyboval já, způsobil havárii a byl diskvalifikován. Dolní Bousov jsem sice dokončil čtvrtý, ale mohlo to být lepší, kdybych si po startu pohlídal vnitřek. Jelikož trať byla po dešti blátivá a byla vyjetá jedna kolej, předjíždět se prakticky nedalo. Přes to všechno jsme teoreticky ve hře o titul. Ten však visí hodně vysoko a tak je prioritou uhájit konečné pódium a pokusit se postoupit na stříbrnou pozici, od které mě dělí jen pár bodů.“ Teoretickou, ale opravdu minimální šanci na titul mají ještě Martin Kopena a Jakub Jánoš.
Nejjasněji ze všech divizí cestovních vozů se situace jeví v kategorii Touring2000, kterou s velkým náskokem vede Lukáš Mihulka. „Do Sedlčan odjíždíme s náskokem pětadvaceti bodů a druhý titul v řadě je na dosah. Je to však autokros a stát se může cokoliv. Teoreticky nám stačí odjet měřák, jednu rozjížďku a dostat se do finále. Tím by to mělo být zpečetěné. Každopádně určitě chci jet závodit a poprat se o pěkné umístění. Zatím jsem letos nechyběl na žádné republikové bedně a tak bych i nyní chtěl samozřejmě stát na stupínku.
Teď mi zrovna vycházejí i kulaté narozeniny, tak myslím, že sobota bude výživná a nedělní jízda krutá,“ směje se úřadující šampion, jehož může ohrozit již pouze Tomáš Hašler. Ten přidává své plány. „Do Sedlčan jedu s dobrými pocity. Jsem odpočatý po dovolené a plný síly vyhrát. Sedlčanská trať je asi moje třetí nejlepší. Hodně mě bavila při testu nového motoru při Radeč Cupu, kdy jsme jeli kategorii Speciál, tedy i s vozy 4x4 a i ty naše Fabia dokázala porážet.
Jsem rád, že jsem si trať projel před mistrákem a nejen jednou za rok. Ideální by bylo získat titul, ale to by nám muselo hodně přát štěstí a Lukášovo „Káčko“ by letos poprvé nesmělo dojet. To mu samozřejmě nepřeji a doufám, že si spolu letos naposledy čistě zazávodíme. Když naše Fabia dojede ve finále do cíle, titul vicemistra by nám letos mohl padnout.“
Vlastimil Resl
www.autokrosar.cz
Pro nás je účast na této legendární akci důstojnou tečkou a završení naší sezony. Proto i letos jsme s díky přijali pozvání pořadatelů a do Sosnové přijeli. Páteční volné jízdy a vožení sponzorů provázel vydatný déšť, ale mě to ani moc nevadilo a na suchých pneumatikách to byla docela sranda.
Díky RexTeamu, jsem se měl možnost svézt ve Fabii R5 na místě spolujezdce a musím říct, že auto mě uchvátilo. Nemá sice takový výkon jako to naše, ale podvozkově funguje skvěle, brzdí úžasně a je to prostě čirá radost. Ještě jednou díky Věrošovi Cvrčkovi za super zážitek.
Sobotní program kvalifikačních jízd jsem zahájil souboj s Marianem Gajdošem a na mokré trati jsem předvedl nějakou tu piruetu, smyk a bok, takže za mě ok. Ve druhé kvalifikační jízdě proti Aldovi Fučíkovi to samé. Naše auto se šotolinovým podvozkem nějak extrémně rychlou jízdu neumožnuje a tak jsem se snažil bavit alespoň diváky.
Po kvalifikačních jízdách mě čekal souboj o třetí místo s Lukášem Červeným. Tomu bohužel vypověděla službu převodovka, a tak jsem měl na trati kroužit sám. To mě nepřišlo dobré, a tak jsem se vydal na ředitelství vyprosit si možnost jiného soupeře. To mě bylo schváleno, pokud si ho seženu sám. Vydal jsem se tedy do depa za nestárnoucím Jardou Hoškem, který se do dalších bojů v kategorii buggy neprobojoval a oslovil ho s možností souboje o třetí místo v kategorii RX/AX. Jarda přijal a mě bylo velkou ctí si proti němu zazávodit. Porazil jsem ho jen o kousíček, Jarda po cíli vykroužil pár autocrossových dunutů a myslím, že diváci si přišli na své.
Celá akce se nám moc líbila, probíhala v přátelském duchu a myslím že to bylo důstojné rozloučení se sezonou. Naše Polo na asfalt stavěné není, ale i tak fungovalo bez problémů a užíval jsem si to. Ještě jednou děkuji pořadateli za pozvání, KRTZ Motorsport za podporu a týmu za skvělou práci a přípravu auta.
Jirka Bret
Hektických několik dní je za námi. Nejprve se jezdci poprali o body do domácího šampionátu v Nové Pace aby se o týden později opět setkali, tentokrát v Dolním Bousově na jednodenním závodu. V rámci domácího šampionátu nás čekají už jen Sedlčany a následně Setkání mistrů v Humpolci. Jinak to ale mají jezdci divize Racerbuggy a Kartcrossu.
Již tento víkend se totiž jezdci divize Racerbuggy objeví v Dobřanech, kde se poperou o republikové body a bude to jistě bitva zajímavá. Na místní trati je vždy nejen skvělá atmosféra ale i jídlo a kdo nebyl v Dobřanech, jako by nebyl na autocrossu.
Domácí šampionát
Dle mých počtů, kdy se při sedmi závodech započítávají dle řádů výsledky ze šesti podniků je o titulu rozhodnuto již v divizi Superbuggy, kde se dvojka mění v jedničku a titul získává zaslouženě Petr Nikodém.
V divizi TAX, kde po škrtání nikdo nemůže předstihnout Marcela Dleska. Rozhodnuto je také v divizi D6, kde titul získal Luděk Dubravský a v divizi D2, kde se z titulu může radovat Lukáš Mihulka.
Kde to bude napínavé jsou juniorky. Zde se v posledních dvou závodech nadostřel k Arnymu Floriánovi dostal Filip Duřt a kluci si to o titul rozdají na přímo v Sedlčanech, rozdíl po škrtání je dva body.
Další drama je v divizi B1600, kde mají nyní stejný počet bodů Jakub Novotný a Martin Vaculík. Kuba škrtá 21, Martin 28, čili reálně má Jakub k dobru 7 bodů....
Kartcrossaři škrtají dva závody, a tak boj o titul bude ještě dramatický. Petr Doležal by jistě chtěl obhájit, ale mladé pušky jistě ještě neřekli své poslední slovo a zejména Pepa Švorc, či Lukáš Svoboda a Ondra Hartych budou ještě hodně topit pod kotlem.
V Racerbuggy není také ani v jedné divizi nic jasné. Na jezdce čekají ještě tři závody a v RB160 to má nejlépe rozjeté Vít Kostroun, v divizi RB125 Láďa Hanák ml., a v divizi RB250 Petr Bílek.
Autocross news
- všechny sestřihy z naší dílny najdete zde:
(klikni vpravo nahoře na playlist)
Fotogalerie z jednotlivých závodů najdete:
Galerie | Autokrosař.cz (autokrosar.cz)
Výsledky najdete:
Možná se příznivci automobilového sportu podivovali, že jméno Petra Šimurdy nenašli ve startovních listinách autokrosů v Poříčí nad Sázavou, Nové Pace, Přerově nebo Dolním Bousově v kategorii Touring Autocross. Vysvětlení samotného jezdce je prosté.
„Když jsem dostal od pořadatelů potvrzenou přihlášku na Rally Legend v San Marinu, bylo jasné, že budu muset přehodnotit svoji účast na motoristických akcích ve druhé polovině letošního roku. Na Legendách nevezmou každého, takže si musím přijetí náležitě považovat. Bylo nutné se vrhnout na důkladnou přípravu soutěžní Škody 130 LR, s níž na atraktivní soutěž vyrazíme.“
Vy se však jako takového „prologu“ zúčastníte také v polovině září osmého ročníku Podbrdské rally Legend u Nepomuku.
„Duchovním otcem této soutěže byl Stanislav Šelmát, který vždy pro soutěž poskytl veškeré zázemí u penzionu Zahrádka a výrazně se podílel na organizaci a sám také startoval. Vloni v březnu zemřel a tato akce se koná na jeho počest. Podařilo se mi dokonce dva ročníky vyhrát v letech 2012 a 2014 absolutně a jednou jsem dojel druhý (2015). Je nám velkou ctí se této akce zúčastnit.“
Podbrdská rally legend má na pětašedesátikilometrové trati sedm rychlostních zkoušek měřících padesát dva kilometrů.
„Česká soutěž nám poslouží jako ostrý test připravovaného vozu. Je dobře, že máme příležitost odzkoušet vůz ještě před odjezdem do Itálie. Přeci jenom to bude něco jiného, než start v českém mistrovství. Tady budeme se spolujezdcem Milanem Dlouhým stát s „elerou“ po boku slavných soutěžních jezdců minulosti i současnosti a legendárních soutěžních speciálů.“
Co vše to obnáší, abyste mohli v San Marinu odstartovat?
„Přípravy jsou náročné a začaly již před více než měsícem. V první řadě jsme museli znovu nastavit auto a hlavně podvozek. Já jsem si musel znovu zvykat pouze na zadní náhon a na nedostatek výkonu. U malého výkonu, jaký v „Oranžádě“ máme (1400 ccm), je hrozně znát, když člověk zbytečně ubere nebo přibrzdí. To se pak strašně dlouho sbírá a je to hned znát na stopkách. Samozřejmě, že připravujeme vše kolem auta. Náhradní brzdy, převodovku, podvozkové díly, tlumiče. Trochu problémů nám přidělává nedostatek vhodných pneumatik, ale snad to do odjezdu vyřešíme.“
Jak se na soutěž v San Marinu těšíte a jaké máte ambice? Bude to jízda na výsledek, nebo pro „oko“ diváků?
„Myslím si, že v San Marinu diváci čekají v prvé řadě dokonalou show a o to se budeme snažit také my. Časy a umístění tam nejsou až tak důležité. Není to zkrátka běžná soutěž. Je to velký svátek rally.“
Pavel Vydra
Foto: archiv jezdce, ewrc.cz
Štikovská rokle 3. a 4. září letos již potřetí přivítá autokrosové závodníky. Po červencovém vydařeném Mistrovství Evropy zavítali do Nové Paky jezdci ke Klubovému závodu - Mezinárodnímu mistrovství Holandska a první víkend v září se zde sejde téměř kompletní česká špička. Přihlášeno je více jak sto deset závodníků.
Z toho devětadvacet v kategoriích Racer Buggy, kde například nechybí Kostroun, Žalský, Martin Nikodém, Rezek, Svobodová nebo Kolomý.
Více jak dvacet jezdců se chystá ke startu v kategorii Kartcross. Čelu vévodí Doležal, Hartych, Rakovec, Švorc. Hned tři kategorie jsou vypsány pro tzv. „plechová auta“. V D2 nechybí Josef Bartoš, Ciminga, Šindelář a domácí jezdci Lukáš a Roman Vávrovi. V TA 1600 asi největší souboje svedou Tomáš a Jakub Jánošovi s Luďkem Dubravským a Milanem Purmou.
Trochu méně je obsazena divize Touring Autocross, kde si vítězství budou chtít uzmout zejména Brožek, Dlesk a Bret.
Velice dobře je obsazena divize Junior Buggy kde vedle řady letos úspěšných „Evropanů“ – Floriána, Šafránka, Duřta, a Pytlounových nastoupí letos poprvé domácí Ondřej Medlík.
Papírovými favority Buggy 1600 jsou Jakub Novotný a Filip Hartman, ale překvapit mohou i další. Asi nejkvalitnější konkurence se sejde v kategorii Super Buggy. Chybět nebude vedoucí jezdec seriálu Mistrovství Evropy a také domácího šampionátu Petr Nikodém, dále Zdeněk Antony, Jaroslav Hošek, David Horák a Radek Jordák. Bude jim stačit domácí navrátilec Václav Fejfar? To vše rozluští až nedělní finálové jízdy.
Už v pátek začnou v depu od 13 hodin administrativní a technické přejímky. Samotný závodní program zahájí v sobotu od půl deváté první tréninkové jízdy. O půl druhé startují první kvalifikační jízdy. Divize Racer Buggy a Kartcross odjedou i jízdy druhé.
V neděli se začíná již v osm hodin ráno druhou sérií rozjížděk. Krátce před desátou pak začnou třetí rozjížďky. Po nezbytné vetší úpravě trati vyvrcholí závody od půl jedné semifinálovými a finálovými jízdami.
Po dosud odjetých závodech je následující pořadí:
Super Buggy: Nikodém, Jordák, Antony
Buggy 1600: Vaculík, Novotný, Hartman
Junior Buggy: Florián, Duřt, Pytloun
Touring Autocross: Dlesk, Brožek, Musil
TA 1600: Dubravský, Jánoš, Kopena
D2: Mihulka, Gacík, Mlejnek
Pavel Vydra
Tisková zpráva
Do Poříčí jsme odjížděli pozitivně naladěni po Nové Pace a na závod jsem se moc těšil. V pátek nás přivítala perfektně připravená trať a hezký celý areál. Trošku jsem si prošlápnul depo, občas se někde zastavil na pivko, pokecal.. prostě super autocrossová atmosféra.
V sobotu jsme ráno začínali tréninkovými jízdami a v mém podání objektivně nutno říct, nic moc. První trénink jsem na to šel asi až moc agresivně a druhý byl nakropený a pomalejší. Tudíž 6. místo a žádná sláva.
Sobotní rozjížďka a druhé místo. Úplně jsem nebyl spokojenej s trakcí na výjezdu z pomalých zatáček. Zkoušel jsem to projíždět různě, ale nebylo to ono. Na konci rozjížďky nám odešel před závody opravený alternátor, takže jsme dali rezervní. Tímto děkuji jedné firmě v Bolce za „super“ práci. Až pojedu v týdnu kolem, tak jim ten čínský regulátor, co jsme v altíku našli, prohodím oknem. V sobotním večeru byl v depu koncert a hezký ohňostroj, což jsme ocenili a myslím že takovýhle doprovodný program je super pro týmy, ale i návštěvníky závodů. Autocross to dělá rodinou zábavou na celý weekend a to je myslím cesta, kterou by se měl ubírat. Jen večerní rybolov dopadl katastrofálně a ani to neťuklo😊.
Nedělní ráno nás přivítalo deštěm, a tak jsme se rozhodli obout hrabky. To se ukázalo zásadní na startu a odjelo to hezky. Výsledkem bylo druhé místo. Ve třetí rundě se mě to podařilo zopakovat a na start finále to dalo 4. místo a druhou řadu.
Finále byl mazec od začátku až do konce. Odjel jsem jakž takž, bohužel jsem odlevil moc brzo, a ještě nechal jasnou svojí chybou místo na vnitřku zatáčky, takže šel předeme Luboš Kužel a jel jsem pátý. Co se pak dělo jsem jen zíral. Nahoře se otočili Brožek a Luboš Kužel a já to nedokázal ubrzdit a do Luboše jsem vlétnul. Myslel jsem, že je konec, ale ono to jelo naštěstí dál😊. V dalším kole jsem viděl stát Dušana a rázem jsem byl třetí. Auto bylo hodně nervózní a přetáčivé, takže jsem se opakovaně táty ptal na vysílačce, co je kde špatně. Říkal mě, že není nic vidět ať makám a přidám. Tak jsem jel a dojel Honzu Brožka. Bohužel tam, kde by se předjet dalo byly vyvěšené žluté vlajky a do úplného rizika, že tam někde skončím jsem taky nechtěl jít. Někdy když chcete moc nemáte nic… Výsledek 3. místo je pro nás fajn. Je to bedna a ta je pro nás vždy úspěchem.
Děkujeme pořadatelům v Poříčí za super závody, vše klapalo jak mělo a moc se nám líbilo. Kdybych měl zmínit něco co by se dalo zlepšit tak asi jen zvýšit počet WC, kde byla občas fakt fronta. To jen, aby někdo neřekl, že jen chválím a je to zaplacené😊.
V Poříčí jsme dostali pozvánku do italské Maggiory, kde se pojede vložený závod plechů, tak jako v Nové Pace. Strašně rádi bychom na tento závod jeli a je to mým dlouholetým snem, ale náš rozpočet nám to zatím neumožnuje. Nyní budu usilovně hledat partnery, kteří by nám pomohli start v Itálii zrealizovat. Takže pokud by chtěl někdo pomoct určitě se ozvěte.
Na závěr díky klukům za přípravu auta, které fungovalo opět skvěle. Rodině za podporu a všem kteří nám fandí a pomáhají. Nashle v Nové Pace.
Jirka Bret
Pouhá šestice startujících dorazila v divizi Touring autocross. Už v sobotu byl nucen odjet domů Rostislav Hilse, který zle pošramotil své Mitsubishi. Po odstoupení Luboše Kužela a diskvalifikaci Lukáše Musila skončil na třetím místě Pavel Vávra.
„Před třetím závodem MČR jsme se zúčastnili německého mistrovství v Seelow, ve kterém jsem měl ve finále nehodu. Po příjezdu do německé nemocnice mi bylo řečeno, že mám vyhozené koleno. Takže jsme nedoufali, že vůbec pojedeme závod v Přerově. Závodu jsem se chtěl zúčastnit, protože Přerov patří mezi mé oblíbené tratě. Po obou měřených kvalifikacích, jsme odkroužili jedno kolo. První i druhou rozjížďku jsme museli odstoupit. Kvůli nárazu v Seelow jsme měli problémy s autem. Do třetí rozjížďky jsem šel s tím, že musím odjet všechna kola, abych se dostal do finále. Když jsme stáli na předstartu, tak nám bylo řečeno, že se bude kropit trať. Neměl jsem vodu v ostřikovačích a věděl jsem, že český jezdci jezdí silový autocross takže jsem předpokládal, že by někdo mohl odstoupit nebo být diskvalifikován. I přes bolest kolene jsem si to v klidu odkroužil a dojel celý závod bez šrámů. A nakonec po víkendovém trápení jsem dojel na třetím místě. Tímto bych chtěl poděkovat týmu a fanouškům.“
Na druhé pozici skončil Jan Brožek „V Přerově jsme se bohužel sešli v malém počtu. V prvním tréninku mi při zkušebním startu prasklo uchycení diferenciálu. Po prvním kole jsem raději zajel do depa. Na druhý trénink jsme zkoušeli slick. Jelikož se nesmí nahřívat, tak pneumatika moc nedržela v zatáčkách a na čase se to podepsalo 4. místem. První rozjížďku jsme se prokousávali ze zadních pozic a vše vyšlo. Auto bylo rychlé a já jsem netvořil chyby. Do druhé rozjížďky jsme nenastoupili z důvodu poruchy na startéru. Tudíž v nedělní jízdě jsme opět bojovali ze zadních pozic. To se také povedlo a po jízdách jsme měli dvakrát 1. místo. Na finále jsme šli tedy z pole position. Při čekání v předstartovním prostoru náhle přišla informace o kropení trati. Nechápal jsem proč, když trať tolik neprášila a po nás jela divize Crosscar s jedním jezdcem. Toto kropení poznamenalo celé finále. Auta vážící 1250kg lítala po trati jako na ledě, vrážela do sebe… Ve finále jsme dojeli na druhé pozici. Tímto bych chtěl apelovat na pořadatele, aby se zamysleli, na jakou divizi kropit. A proškolili personál zodpovědný za kropení. Protože když je namočená (nalitá) pogumovaná jílovitá stopa v zatáčce, která nepráší, tak nad tímto rozum zůstává stát. Proč se nekropí pouze okraj zatáčky???? Ten je prašný, sypký a neuježděný.“
Stejně jako v Německu finále ovládl Marcel Dlesk „Tohoročné závody v Přerove, aj napriek krásnemu prvému miestu, neboli pre nás zrovna ideálne. Na fábii sme jazdili celý čas bez serva, takže auto sa ovládalo veľmi ťažko. Do finále, aj napriek tomu, že sme najťažšia divízia s čelným sklom, nám trať poriadne zliali, takže sme išli ako na lade. Ale patrí to k závodom a popasovali sme sa s tým veľmi dobre/ 1 miesto /. Horšie pre nás bolo a stále je, že opitý miestny divák, ktorý nemal čo robiť v depu, zrazil na bicykli nášho 9 ročného syna a na 2krát mu zlomil nohu. Takže naše prvé miesto sme si nevychutnali tak, ako po iné razy. Aj cez to všetko, chcem poďakovať svojmu tímu a známym, fanúšikom za podporu a usporiadateľom, za dobre zorganizované závody. Držte palce na ďalšie závody.“
Tomáš Němec
www.autokrosar.cz
Celkem osm jezdců přijelo do německého Matschenbergu v divizi Touring aurocross. Měřené tréninky a rozjížďky ovládl Petr Šimurda. Druhý byl Marcel Dlesk a třetí Luboš Kužel. Překvapivě až sedmý skončil vítěz z Humpolce Jan Brožek.
Po startu finále došlo k mírné strkanici, které nejlépe využil Marcel Dlesk a připsal si první vítězství s novým vozem. „Za nás bych tento závod zhodnotil velmi dobře, nejen protože se nám zde podařilo vyhrát. Podruhé jsme jeli s novým autem od Martina Samohýla, a tato trať, i přestože je docela rychlá mi sedla, a líbila se mi. Vše až na nějaké detaily fungovalo, vedeme v českém mistrovství tabulku, takže moc pěkná sobota. Do Přerova to máme hodinku cesty, takže se tam uvidíme určitě příště.“
Na druhém místě skončil Petr Šimurda. „Víkend byl super. Měřené tréninky i první a druhá rozjížďka vyšly v podstatě výborně. Stále nám ale auto nestartuje, tak jak bychom si přáli. Takže hodně toho na prvních pěti, deseti metrech po startu prohrabu. Pak už to jede, jenomže kluci mě slušně dvakrát po sobě zavřeli a já se nebyl schopen dostat dál než na druhé místo. Což nyní s odstupem času považuji za úspěch, protože na skoku po startu to vypadalo, že se přetočím, jak do mě byli „fest“ opřený. Dopadlo to ale dobře a já jsem spokojený, i když, mírné zklamání tam je, protože jsem si po dlouhé době věřil na lepší umístění.“
První letošní bednu zaznamenal novopacký Lukáš Musil, který startoval z druhé řady. Na druhý závod MMČR jsme vyrazili do pro nás neznámého německého Matschenbergu. Do prvního měřeného tréninku jsem nastoupil s tím, že si pomalu najdu rytmus, který budu pomalu vylepšovat… a v tom přišla sprcha v podobě špatného nastavení čidla kliky. Objel jsem jedno kolo a byl nucen odstoupit kvůli bezpečnosti svoji i ostatních jezdců. Druhý měřený trénink byl již bez závady, ale vůbec ne podle představ. Bylo z toho až 7. místo do první rozjížďky. Ta se díky karambolu několika vozů hned po startu i díky štěstí pro nás vyvinula ve 3. místo. Ve druhé jízdě se nám povedl start, ale vše se změnilo hned po skoku, kdy jsem neměl šanci se bez většího kontaktu dostat do takzvaného vláčku a byla z toho 5. pozice. Ve třetí jízdě byla již absence některých jezdců a kartami moc nezamíchala. Do finále jsme tak nastupovali ze 4 pozice. Po vydařeném startu jsem se ujal třetí pozice a tu uhájil až do cíle a za to jsem strašně rád. Závody v Německu se nám všem moc líbily a užili jsme si je na 100 pro. Díky patří pořadatelům závodu, kteří to zvládli na výbornou. A to jak organizačně tak úpravu tratě. Když to bude možné, rád se do Matschenbergu někdy vrátím.
Tomáš Němec
www.autokrosar.cz
Do Matchenbergu jsme se těšili, protože každá nová trať je zajímavá. Páteční cesta na pohodu, prohlídli jsme si v rámci objížďky nějakou tu vesničku, popovídali si s německým staříkem, který nám radil cestu a já mu nerozuměl ani slovo a zdárně jsme dojeli. Mě osobně se Německé Sasko hodně libí a mám ten kraj rád.
Po prohlídce závodiště se mě líbila i trať. Ano je rychlá a úzká, ale za mě docela fajn. I ta hezká zdravotní procházka z depa k trati je dobrá😊. První trénink za mě ok a věděl jsem přesně, kde jsem ztracený čas nechal. Bohužel hned na startu druhého tréninku mě praskla hadice od turba, takže jsem jen tak pro kroužil a nevyzkoušel si start. To se o něco později ukázalo jako zásadní.
Na startu první rundy jsem bohužel prohrabal a třetí řada byla zamnou až moc blízko. Někdo se tam po startu o mě opřel a to mě katapultovalo čelně do svodidel. Rána šílená, celej člověk mě bolí ještě teď. Nějak jsem to dokroužil a ke slovu přišli desítky stahovacích pásek, půjčená svářečka, kladivo, montpáka… díky ještě jednou všem za výpůjčku a pomoc. Nakonec se to vše podařilo nějak polepit a jelo se dál. Následující rozjížďku jsem měl blok a taková jízda nic moc. Znát na teplotách byla i absence ventilátorů, ránu odnesli všechny a tolik rezervních jsme neměli. Třetí runda cca to samé.
Finále to dalo na druhou řadu a bohužel jsem si v něm zazávodil jen krátce. Odjel jsem celkem v poho, na úrovni druhé řady. Bohužel před skokem jsem dostal ránu na zadní roh, na skoku auto šlo bokem a skočil jsem už prakticky zadkem dopředu. Naštěstí se to neroztočilo přes střechu. Odjel jsem se ztrátou asi pul kola, takže už o ničem a dost mě to rozzlobilo. Podíval jsem se doma už s chladnou hlavou na pár záběrů a naši zadní kameru a je to pro mě jasné. Dál se k tomu již vracet nechci, pamatovat si to budu.
V neděli jsme se vrhli na auto a tak trošku jsem věděl, že ty škody budou větší, než se zdálo na první pohled. Do Přerova by se to asi stihnout dalo, ale přiznám se, že se mě momentálně ani moc nechce. Rád bych se ale představil na Evropě v Pace, pokud bude závod pro cestovní vozy vypsán a k tomuto závodu jsem se již přihlásil.
Na závěr bych chtěl poděkovat Německým pořadatelům za hezky připravenou trať, vše klapalo jak mělo a nebýt těch našich všech problémů tak se nám závody líbili. Jen škoda, že závod byl jen jednodenní, nám taková ta pohoda a klídek mezi jízdami chybí. Díky i činovníkům z CZ, kteří závod na této trati domluvili. Největší díky mým nejlepším mechanikům jak to po tý ráně dali do stavu, že se dalo jet.
Jirka Bret
V Evropě zrušené divizi Touring Autocross se v Humpolci představilo deset jezdců. Měřený trénink vyhrál Petr Šimurda. První rundu ale Jan Brožek. Královehradecký pilot ovládl i rundu druhou, naopak Petr Šimurda měl problémy se svým vozem. Pestré startovní pole přiváděl na finálový rošt Jan Brožek. Jako druhý si vybíral Marcel Dlesk a třetí Jiří Bret. Druhá řada patřila Šimurdovi a Musilovi. Od startu skvěle odjel Jan Brožek, a i když na něj z druhé řady startující Petr Šimurda dotíral, pilot bíle Fabie si vedení uhlídal až do cíle.
Jan Brožek byl s výsledkem maximálně spokojený. „Před prvním závodem roku 2022 nebylo mnoho času na přípravu. Auto jsme připravovali do poslední chvíle (jako vždy). Naštěstí jsme vše stihli díky obětavosti mechaniků, a tak jsme mohli naložit auto v pátek a vyrazit do Humpolce. V prvním měřeném tréninku mi zadrhávala řadící páka a nemohl jsem se soustředit pořádně na jízdu, kde jsem dělal spoustu chyb. Počítal jsem s mizerným výsledkem. Nevěřil jsem vlastním uším, když mě táta řekl, že jsem první. Před druhým tréninkem jsem věděl, že se všichni zlepší. Proto bylo nutné pořádně tahat za plyn, jízdu zklidnit a nedělat chyby. Z toho bylo druhé místo a pouze 0,002 s za Petrem Šimurdou. Na start první rundy jsem šel s tím, že musím odstartovat lépe jak Petr. To se povedlo. A teď ta druhá neméně důležitá věc – udržet se na prvním postu. Celou jízdu jsem se nekoukal do zpětného zrcátka a soustředil se na čistou stopu. To se povedlo a do cíle jsem dorazil jako první.
Druhou rozjížďku jsem také odstartoval nejlépe. Hned v první zatáčce jsem měl lehký kontakt s Marcelem Dleskem, ale ustál jsem pozici. Po nějaké době se ve vysílačce ozvalo „jedeš do posledního kola“. To mě rozhodilo z rytmu a Marcel nasadil na útok do kopce. Neuvědomil si, že je v tomto úseku vyvěšená žlutá vlajka, a tudíž zákaz předjíždění. Dojel jsem tedy za Marcelem, ale díky časové penalizaci, jsem se posunul na první místo. Do třetí rozjížďky jsem nenastoupil, jelikož už jsem měl na kontě dvě vyhrané rozjížďky. Ve finále jsem odstartoval o trochu hůře než Marcel, ale díky vnitřní stopě jsem se vyvezl na první místo a začal boj. V druhém kole na rovině do kopce šel Petr později na brzdy před zatáčkou u horního depa. V bočním okně jsem si všiml jeho auta. Ten pohled mi dal pomyslný flákanec. A začal jsem topit pod kotlem. Plný plyn, čistá stopa. Podíval jsem se kolik ještě kol zbývá. K mému úžasu tam byla již připravena šachovnicová vlajka. Nastala euforie štěstí a radost z dobře odvedené práce a zaslouženého výsledku pro celý team. Chtěl bych poděkovat tátovi, mechanikům (Jarmil Jech, Pepa Pavlíček a další – bez nich bych závody nemohl absolvovat), sponzorům, a především rodině za toleranci.“
Na druhé pozici projel pod šachovnicovým praporem Petr Šimurda. „Závod v Humpolci vyšel nad naše očekávání. Pořadatelsky dle mého názoru velmi povedený závod a nakonec i to počasí vyšlo 🙂 Po vyhraném měřeném tréninku a po první rozjížďce nás trochu pozlobilo auto, ale to se Lukášovi povedlo velmi rychle vyřešit a finále bylo nad moje očekávání.
Děkuji všem našim klukům a všem z Fejfar Racing za skvěle připravené auto. Nyní se chystáme do Matschenbergu na další republikový závod. Nikdy jsem tam nejel, tak jsem zvědav na trať a doufám, že nám vyjde počasí :)“
Suverenitu vozů s okřídleným šípem ve znaku potvrdil třetím místem Marcel Dlesk. „Do Humpolca, na prvý tohtoročný závod, sme sa veľmi tešili, asi ako každý. Prišli sme vyskúšať a otestovať naše nové auto od Martina Samohýla. Aj keď naša nová fábia fungovala celkom dobre, stále máme čo vyladovať. Celkovo závod hodnotím veľmi pozitívne, skvele som si zazávodil a počasie aj napriek zlým predpovediam, nakoniec vyšlo celkom fajn.
Trať a organizácia závodov ,bola ako vždy na výbornej úrovni a bol som veľmi milo prekvapený koľko fanúšikov u Vás v Čechách máme. Už sa teším na ďalší závod do Nemecka, aj keď som tam ešte nikdy nebol, pokúsim sa mojich súperov čo najviac ponaháňať. Na ďalšom závode všetkým držím palce, ŠPORTU ZDAR.“
Tomáš Němec
www.autokrosar.cz
Do Humpolce jsme se velmi těšili, ale jak už to bývá zimní pauza není nikdy dost dlouhá, takže auto by se dalo klidně chystat ještě o 14 dní déle😊. Páteční cesta byla plná kolon a dopravních omezení, ale pivo pro posádku bylo v lednici nachlazené, takže OK. Trošku jsme se báli předpovědi počasí, ale nakonec celý weekend krom nějakých malých přeháněk úplně super.
V autě jsme měli nový motor a přepracovanou olejovou vanu, takže jsme doufali že vše bude ok. Naštěstí bylo a celý weekend jsme se potýkali v uvozovkách pouze s přehříváním motoru a nějakými drobnostmi. První tréninková jízda plná mých chyb a špatného pocitu z jízdy, a přesto druhé místo. Nepochopil jsem. Asi jich kluci po pauze udělali ještě víc než já. Druhý trénink pocitově dobrý a čas horší a nechápal jsem ještě víc. Naštěstí to dalo na 4. místo, které je v Humpolci lepší než 3, ale na to jsem před finále zapomněl. V rozjížďkách postupně 4,3,2 což bylo ok. Bohužel jsem vždy mohl naplno jet pouze dvě kola a pak už jsem měl teplotu chladící kapaliny příliš vysokou a musel jsem odlevovat. Zkoušeli jsme po každé jízdě nějakou změnu, ale bohužel se to nepodařilo vyřešit.
Na finále mě to dalo na první řadu, ale zvnějšku, a to už jsem dopředu věděl, že je špatné. Zkusil jsem to odstartovat, ale dle mých předpokladů šla druhá řada pode mě a já ven do hlubokého. Takže jsem odjel jako pátý a vzhledem k teplotě motoru to byla spíš taková jízda v úspornějším modu. 5. místo v cíli nějaký základ do sezony je, takže vlastně skoro ok. Bohužel teď za ty dva dny, kdy mám čas jít na dílnu před pátečním odjezdem nestačíme krom nějaké kontroly auta podstatného vyřešit nic, takže zatím asi vyhlídky nic moc.
Na závěr bych chtěl poděkovat pořadatelům za perfektně zvládnutý závod. Pepa Špaček opět zvládl ukočírovat vše včetně počasí, takže super. Jediná snad malinkatá výtka za neustálé vypadávání elektřiny v depu. Chápu, že bylo hodně aut a někteří se zrovna hospodárně se spotřebou proudu nechovají, ale aby někdo neřekl že jen chválím a mají mě humpolečtí uplaceného😊.
Zveme Všechny fanoušky už příští týden do Matchenbergu. Na tamní trati jsem ještě nikdy nestartoval tak uvidíme.
Autocrossu Zdar!
