Otakar Výborný je rallyovým nováčkem. V motorsportu však má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru. „K soutěžím jsem inklinoval od malička. Táta totiž odjel sezony 1990 a 1991 se spolujezdcem Jardou Kratochvílem a vozem Škoda 130 L. Pamatuji, jak v devadesátém roce přijel se závoďákem domů a svezl mě kolem baráku. Bylo mi třináct a tím to bylo zpečetěno,“ směje se pilot z obce Vrhaveč na Klatovsku a dodává. „Navíc pocházím z obce Keply a dnes když řekneš Keply, každému se vybaví tamní erzeta.“
Vyrůstal jsi poblíž soutěží, nicméně věnovat ses začal rallycrossu.
„Ono to má svoji logiku. Rallycross mě také vždy táhnul. Navíc táta jím končil a já na něm začínal. Dalším důvodem bylo, že pro patnáctiletého kluka tehdy moc možností závodit nebylo, než hobbyrallycross. Ani ten republikový totiž ještě neplnoletý člověk jet nemohl. Takže to byla nejdostupnější varianta. Já měl rychlý start. Začal jsem v devětadevadesátém, další rok jsem v Českém poháru vyhrál juniorskou trofej a sezonu 2001 jsem už jel licencovaný rallycross v kategorií předohrabů do 1400ccm. Hned rok nato jsem startoval v nejsilnější divizi s pětisetkoňovými auty, další rok mě vzali do reprezentace a už jsem jel evropský šampionát. Ono to dnes tak nevypadá, když ta silná auta jedou šestnáctiletí, ale já tam tehdy byl opravdu nejmladší a všichni se udivovali. V sezoně 2006 se mi povedlo získat republikový titul a rallycrossu jsem se věnoval někdy do sezony 2012.“
Následoval autokros a velmi úspěšné působení v divizi TouringAutocross.
„Autokros jsem jel od roku 2013. Bylo to díky Alešovi Mrkáčkovi, který se v něm vzhlédl a dal mi tu nabídku. Mám na to také krásné vzpomínky. Šel jsem rovnou do evropského šampionátu a hned bojoval o titul. Nakonec z toho bylo konečné třetí místo. Titul se nám povedlo získat v roce 2015. Rok poté nám unikl o jediný bod v posledním závodě. Pak jsem skončil dvakrát třetí. V roce 2019 jsem byl mistrem Evropy neoficiálně asi dvě hodiny, než mě po protestu ruského soupeře diskvalifikovali. Přijela ruská mafia (smích).“
Pak jsi zamířil do královské kategorie SuperBuggy.
„Divize TouringAutocross v Evropě začala být na úpadku. V roce 2019 se jela naposledy jako plnohodnotná divize o Evropské body. V době pocovidové z ní udělali evropský CUP a rok na to zanikla úplně. V době úbytku startujících jsem zde nechtěl setrvávat a pořídili jsme SuperBuggy z dílen Jardy Hoška. Tehdy se jelo jen půl sezony, protože to byla covidová doba. Do téhle divize jsme však už nenastoupili plnohodnotně, protože jsme to nebyli schopni finančně táhnout tak, aby to mělo nějakou úroveň. Omezilo se to na vybrané závody. Vyzkoušeli jsme si i buginu od Marat Engineering, se kterou jel potom v Přerově dvakrát Evropu Tomáš Enge.“
A nyní jedeš rally. Jak se to zrodilo?
„Začnu tím, že naše obec Vrhaveč celá voní benzínem. Vždyť na pár metrech čtverečných nás bydlí hned několik motoristických nadšenců a kamarádů. Třeba v roce 2018 jsme hned čtyři byli v reprezentaci – Péťa Polák jezdil Mistrovství světa v motokrosu, Kuba Talaš byl mistrem republiky v kartingu, Honza Talaš jezdil evropský rallyový šampionát a já autokrosovou Evropu. Takhle my tady žijeme (smích). Z celé té party jsem věkem nejstarší, ale rozumově bych řekl, že jsme na stejno. Tak nějak jsme si vždy pohrávali s myšlenkou, že bych zkusil rally, ale nikdy nebyla příležitost. Až když loni přišel na pokec Honza s tím, že mu na Pražský Rallysprint vybouchl nějaký zákazník a pojede jen s jedním autem, já se nabídl jet s tím druhým. Pája Polák, brácha Péti a také bývalý motokrosař a juniorský mistr republiky, měl už nějaké spolujezdecké zkušenosti a rozhodli jsme se jet spolu. Byl to trochu punk, protože já ani nevěděl, co je to rozpis. Nicméně jsme to nějak napsali a vyrazili. Bylo to zajímavé (smích). A to i pro mě, protože když ti blikne světlo a někdo ti do toho kecá, když tomu ani pořádně nerozumíš... Nebudeme si hrát na žádné mistry.“
Každopádně nezůstalo u ojedinělého startu.
„Trošku nás to nahlodalo. Hned druhou erzetu se nám povedlo ve dvoukolkách vyhrát, což asi nikdo, včetně mě, nečekal. Přece jen jsem léta zvyklý na pětisetkoňové čtyřkolky nebo sedmisetkoňové buginy a s dvoukolkou vůbec neumím. Prostě se to nedá srovnat, je to diametrální rozdíl. Každopádně se mi to líbilo, postupem času jsem se dostával do obrazu a rozhodl jsem se zkusit další soutěže. V autokrosu a rallycrossu se už není kam posunout. Anebo by se možná dalo, ale to bys musel být polofabrika. Takže jestli mě má něco motivovat, tak vyzkoušet právě soutěže. Když jsem si pak začal dělat rallyovou licenci, na školení jsem zjistil, že při splnění nějakých kritérií mohu jet rovnou velkou soutěž. Tak přišla další výzva – odjet domácí Šumavu, která se mi jede prakticky kolem baráku.“
A to se podařilo.
„Ještě předtím tam byl Rallye Test Plzeň. Tam jsme však mojí chybou v rozpisu trefili hned při druhém průjezdu strom. Ne nějak drasticky, ale pokračovat se nedalo. Bylo to znamení, že je potřeba se více soustředit, není to žádná sranda a je potřeba to pilovat. Začali jsme s Pájou pracovat na rozpisu a malovat to k obrazu svému, abych si ho dokázal nadiktovat a i podle toho jet. Musím říct, že ačkoliv je Šumava domácí soutěží a zhruba půlku erzet jsem znal, dostal jsem od kluků Talašových zákaz jet tam trénovat. Dnes jsem rád, že jsem je poslechl. Teď mě hodné láká umět si napsat rozpis, jet podle něj a rozumět mu.“
Nechyběl jsi ani na Lak Racing Rallye Plzeň.
„Bylo v plánu Plzeň zkusit. Už proto, že je to kousek od baráku. Oba s Pavlem máme pracovní a firemní povinnosti a nemůžeme si dovolit někam na týden odjet. Děláme to pro čistokrevnou radost. Plzeňské erzety jsem neznal vůbec a viděl jsem je poprvé. Byl jsem na to zvědavý. Musím říct, že celkem nadchly. Další novou zkušeností byla jízda na vodě. Již nyní je mi jasné, že soutěže mě budou zajímat a hodlám se jim věnovat i nadále.“
Plnit si další sny?
„Ano. Navíc mám zjištěno, že po dokončení tří závodů mám nárok startovat se čtyřkolkou. Toužím vyzkoušet nějaký vůz specifikace R5. Láká mě to, protože s těmito silnými auty závodím déle než dvacet let. Řeknu to upřímně, nechci si zvykat na dvoukolku. Takže „er pětka“ je další výzva.“
Vlastimil Resl
foto z rally: Robert Balcar
