V hotelu Centrál v Nové Pace jsem se sešel úspěšným autokrosovým jezdcem Jakubem Novotným. Zhodnotili jsme sezónu, která skončila triumfem v portugalském Foz Cõa, a probrali plány do budoucna, včetně kontroverzního nového kalendáře.
Je to už měsíc a půl od posledního závodu, velkého finále ve Foz Cõa. Jaké jsou první vzpomínky, které se ti vybaví?
Ty vzpomínky jsou krásné, jelikož jsme to zakončili prvním místem! Určitě je na co vzpomínat. Myslím si, že jsme udělali takový, v uvozovkách, comeback, protože po prvním závodě jsme byli bůhví kde, někde na třicátém místě, a najednou jsme to úplně otočili. Sbírali jsme každý cenný bod, co nám závod nabídl, měli jsme dost pódiových umístění a dokonce i vítězství – v Přerově a samozřejmě to velké super finále ve Foz Cõa. Celou sezónu jsem si moc užil a vzpomíná na to i celý tým.
Finále v portugalsku vypadalo zvenčí až strašně jednoduše. Start, pár metrů tlačenice, první místo a konec. Bylo to tak jednoduché?
Samozřejmě ten start byl asi nejdůležitější článek z celého finále. Já jsem vlastně celý víkend musel jezdit jenom s cílem vyhrát a být před Reném, takže to bylo dost těžké na psychiku. Byl jsem ale srovnaný a snažil jsem se nedělat žádné chyby. Díky Bohu to vyšlo, start se mi podařil. Udržel jsem si první příčku po první zatáčce a pak už jsem s ní jen ujížděl. Van den Berg mě sice naháněl, ale naštěstí se nedostal úplně na kontakt. Když jsem pak viděl, že René [Mandel] stojí, nemyslel jsem na nic jiného, než abych už byl v cíli! Stačí, kdyby prasknul řetěz, nebo se stalo cokoliv. Člověk by toho pak litoval. Furt jsem byl v tom zápalu boje a snažil jsem se co nejrychleji dostat do cíle, abych mohl slavit.
Když se vrátíme k trati ve Foz Cõa. Pomine-li se materiál a problémy s kameny, na kterých sice pořadatelé v neděli zapracovali, jaká trať to byla z tvého pohledu?
Co se týče okruhu, ta trať je fakt TOP, zařadil bych ji do top pětky. Je zajímavá, technická a dost rychlá. Ale samozřejmě ten materiál stál za starou bačkoru. To si asi řekne úplně každý, i oni sami to vědí. Obcházeli jezdce a chtěli nějakou radu, co s tím udělat a poslouchali naše názory. Ty kameny nebyly úplně příjemné. Já teda, díky Bohu, jsem ani jednou nejel za někým, takže jsem neměl šanci ochutnat portugalské kamení. Ale myslím si, že to muselo bolet jak řidiče, tak i buginu, která dostávala velký záhul.
Nechci se už vracet k uplynulé sezóně, je to prostě super, že jsi mistr Evropy a zlato je v Čechách. Spíš mě zajímá, co říkáš na nový, nastávající kalendář? Dvanáct závodů je za mě docela sebevražda autocrossu v přímém přenosu...
Je to sebevražda. Samozřejmě, nejvíce na tom budou pykat ti lidé, co mají firmu, musí být prostě ve firmě a nedokážou obětovat několik dní navíc. To naprosto chápu, že jsou naštvaní. Pak budou pykat i lidi, co chodí ještě do školy. I když snad jim to ve škole nějak uvolní a budou je podporovat. Myslím si, že 12 závodů už je dost velká blbost. Deset už bylo na hraně, ale dalo se to, ale dvanáct už je asi přehnaných. Já sice rád závodím, tak mi to zas tolik nevadí, ale samozřejmě ten čas je problém. Nebudu mít žádný čas na sebe, na rodinu, na přítelkyni a ani se nedostanu víceméně někam na dovolenou, abych si vyčistil hlavu a odpočinul si. Bude to složité, ale snad to nějak zvládneme.
Mám pocit, že se tím navíc upozadí domácí šampionáty, minimálně u těch evropských jezdců...
Bohužel, asi to tak bude. Bavil jsem se třeba s Petrem Nikodémem, že on to bude muset taky osekat. On jezdí úplně všechno, co se dá, celou Evropu i republiku, a říkal, že taky budou muset osekat, že už by chtěli taky asi nějaký klid. A my to samé. Pojedeme především asi Mistrovství Evropy. Uvidíme, jestli se svezeme třeba v Poříčí nad Sázavou. Tam je to vždycky krásný víkend a tam bych se chtěl asi svézt. Přemýšlím, že bych udělal nějakou sázku, že bych jel třeba s Car Crossem nebo něco takového, abych se tam aspoň ukázal a buginu nechal doma. To je ale otázka, jestli bude vůbec volno, i když by mě to dost lákalo. Musím se takhle předem omluvit českým fanouškům, že se jim neukážu na domácích závodech, ale musí nás pochopit. Stojí to peníze, dost velké peníze už v téhle době, a stojí nás to samozřejmě ten čas, který běží rychle.
Když se teď nezávodí, co dělá Kuba?
Kuba pracuje. Už nejsem školou povinný, tak pracuji v rodinném podniku. Máme autolakovnu, takže dělám přípraváře dílů na lakování a tak. A pak máme i autosalon, prodej ojetin, nebo to mámejako koníček. Já sám prodávám taky nějaké auta a snažím se samozřejmě vydělat na budoucí život, na živobytí. Chtěl bych se v budoucnu přestěhovat a nebýt u rodičů, i když, jak se říká, všude dobře, doma nejlíp, to je samozřejmost. Pracuju, dělám na autech a samozřejmě děláme i na bugině. Autocross je celoroční běh. Připravujeme jak přes léto, tak i přes zimu, všechno zkontrolovat, udělat repasy a pak to dát do kupy.
Blíží se Ježíšek. Když to pojmeme trošku obsáhleji, co by tam Kuba nejraději našel?
Ty jo... Co bych si přál pod stromeček? Už jsem asi dospělý, už si nepřeju žádné tvrdé dárky. Přál bych si nové trenky, protože je mám po té sezóně děravé, a přál bych si nové ponožky. To je něco, co jsem si v životě nepřál, ale teď bych si to přál! A samozřejmě si přeji zdraví. Aby všichni byli zdraví, celá moje rodina, aby měli štěstí a peníze a všechno, aby se měli dobře. To je asi moje jediné přání k Vánocům.
Kubo, děkuji za rozhovor a hodně štěstí!
David Jeřábek
www.autokrosar.cz
